Děti Inspirace Nábytek inspirace

Dřevěné žebřiny v interiéru

11.5.2018

Žebřiny jsem si přála už dlouho, protože jedny z tatínkovy dílny (včetně zavěšené postele u stropu) jsem měla v dospívání v pokoji. Jenom jsem doufala, že se nám na nich v obýváku nebudou hromadit přehozené věci, jako tenkrát.

Umístit do obytného prostoru cvičební pomůcky tak, aby ho nehyzdily, je docela oříšek. Nakonec jsme se doma shodli, že je nedáme na zeď, ale šikovně s nimi trochu oddělíme prostor obýváku a jídelny. Tím žebřiny zůstanou i kreativněji použitelné.

Občasnej šetřílek ve mně tentokrát vystrčil růžky při výběru. Tyhle jsou z Duvlan.cz. Nedělejte to. Já sáhla po levnější variantě proto, že jsem chtěla natírat na bílo, aby žebřiny splynuly víc s našim interiérem a dřevo se nebilo s jiným dřevem na podlaze a nábytku.

Z kvality jsem moc zklamaná. Bočnice žebřin jsou z měkkého smrku a „kvalitně“ utažené vruty, které drží každou šprušli, udělaly díry jako hrom a dřevo okolo vylámaly. Ledabyle opracované hrany jsou někde stržené příliš, někde vůbec, tak jsou to takové vlnovky spíš. Narychlo nahozený lak, který na spoustě míst stekl a nechal ošklivé kapance. Celkově je dřevo nahrubo opracované, drsné a někde jsou ještě zářezy od pily. Chjo. No rvu si vlasy, taky zkušenost. Kdyby mě neděsila ta zpáteční přeprava a netlačila nedočkavost ..

Na zadělání hlubokých kráterů s vruty jsem pořídila akrylátový tmel od JUBINU. Perfektně se s ním pracovalo. Mají i různé odstíny na jednotlivé druhy dřeva. Já mám odstín smrk, ale v tomto případě to bylo jedno, budu natírat barvou.

Špachtlí jsem díry zamázla a po zaschnutí vybrousila do roviny.

 

Stojné bočnice jsem podlepila filcem, aby se nepoškrábaly parkety.

U žebrin nebyly ani žádné přichycovací profily, takže jsem musela pořídit. „Elka“ měli jenom bez povrchovky (pozink?), takže i ty jsem musela natřít na bílo, aby na zdi nebyly moc nápadné.

Tip: podívejte se na moje květináče z pratelného papíru.

Natírání bylo zdlouhavější. Mám už ověřenou syntetiku Alkyton. Je sice dražší, ale perfektně se s ní pracuje, dobře se roztéká, takže má podobný výsledek jako při nástřiku. A nežloutne, to je důležitý. Schnutí je mnohem zdlouhavější, než u akrylovek a mezi jednotlivými vrstvami se musí fakt vyčkat na proschnutí, aby se celý povrch nezvlnil (stalo se mi u židle).  Kdyby mi žebřiny při schnutí na mezipatře nespadly ze schodiště, byly by perfektní. Drobné šrámy, hlavu si s tím nelámu. 🙂

Od Vánoc si u nás žebřiny hotové stojí. Břicháče na nich sice nikdo neposiluje – na rozdíl od plánu – ale jinak se jim u nás daří dobře a snad už brzy dojde na to PRAVIDELNÉ cvičení. Jedno fajn cvičení i pro děti jsem našla tady.

K technické je to všechno a teď už jen fotky, jak u nás doma sedly jako zadek na hrnec. Figuranti sice zase fungovali jen za úplatky, nepředvedli extra nic z toho, co běžně na žebřinách předvádějí, ale říkám si, že mít matku blogerku pro ně taky není úplně jednoduchý. Sourozenecké lásce zdar a hezký víkend všem.

Může se vám také líbit

11 komentářů

  • Odpovědět L. 12.5.2018 at 12:30

    To je TAK krásný a nápaditý..jak jste na to přišla? S nadšením sleduju, jak se pouštíte do realizace poměrně technicky náročných výtvorů a přemýšlím, jak jste se to „naučila“?:) Já se sice taky považuju za kreativně zdatnou, ale oproti Vám to je v rovině „přilepíme dva papíry k sobě“:D Už jen natřít rám obrazu mi zabralo několik dní, kdy jsem se odhodlávala do obchodu s barvami a pilovala otázku „Máte barvu na dřevo?“ a orosila se už jen ze základního výběru – matná či lesklá (nevim). Hrozně ráda bych povýšila své umělěecké schopnosti do takových výšin, jako vidím u Vás, ale vůbec nevím, jak na to:) Tak alespoň díky za inspiraci a motivaci k vlastní činnosti! L.

    • Odpovědět TAMARKI 19.7.2018 at 15:16

      Milá L., to jste mě docela pobavila. Já jsem se do tohoto levelu dostala ale taky přes dlouhou a trnitou cestu. Je pravda, že už od malička miluju výtvarničení, ruční práce a pěkné věci. Už jako malá jsem v dílně taťkovi koukala pod ruce a mnohé práce při opravě starého domu musela absolvovat jako pomocník rodičů. Pak jsem si musela s mnohým poradit při opravě svého bytu. Když jsem neměla prostředky na to, abych si vytouženou věc pořídila v obchodě, pustila jsem se do výroby vlastníma rukama. Jsem přirozeně zvídavá a baví mě přicházet věcem na kloub, přesto, že všechno se vždycky nepodaří. Ale to je na tom to hezké. Jsem ráda, jestli ty moje experimenty někoho inspirují a nakopávají k vlastní tvořivosti. Každý máme něco: já jsem zase jako slon v porcelánu na poli vztahů. Tam jsem jako na tenkém ledě a občas se vykoupu ve velice chladné vodě. 🙂

  • Odpovědět Eva 12.5.2018 at 18:00

    Krásný výsledek, i když práce bylo dost. Připevněné je máte jen na překladu nahoře? Krásné dny a cvičení zdar;)

    • Odpovědět TAMARKI 21.5.2018 at 9:32

      Evo, zdravím Vás. My máme žebřiny připevněné čtyřmi body (profily) na stěně. Na samotné připevnění si ale netroufám dávat návod. To ať si každý zváží sám ve vlastních podmínkách. 🙂 Hezký den.

  • Odpovědět Zdeněk Dudek 12.5.2018 at 18:42

    Dobrý den paní Markéto. Jsem ten šťoura, který již před časem Vás upozorňoval na lampičku, kterou je lépe na psacím stolku umístit zleva, než zprava. Lampička zprava vytváří stín – respektive stíní ta ruka, která cokoli píše. – Nyní přicházím opět s něčím u Vašich cvičebních žebřin. Všiml jsem si, jak ostatně i dokládáte fotodokumentací, že žebřiny jste podložila přilepeným filcem, abyste nepoškodila parkety. A právě o tomto problému se zmiňuji.Neboť vlastně nemáte ty žebřiny na podlaze nijak přichycené, natož jakkoli ukotvené. Nevím, jak máte ukotvené žebřiny ke stropu, ale jsem toho názoru, že tak jak ty žebřiny máte v bytě koncipované jako pokračování dělící příčky, tak by podle mého měly být kromě ukotvení ke stropu, také ukotveny k podlaze a to nejlépe pomocí čepů a nebo ocelových trnů, které by rozhodně vůbec nebyly vidět. Pro takové trny se prostě ze spoda do žebřin vyvrtají díry a do podlahy rovněž tak. Trny by mohly být dráty o průměru snad 10 a nebo 14 mm. S takto upevněnými žebřinami k podlaze by kdokoli mohl na těch žebřinách cvičit i různé dynamické akrobacie. Pokud tam na spodku nemáte nic, pak jsou dle mého ty žebřiny nebezpečné, neboť při podklouznutí žebřin je to stropní ukotvení nemusí udržet. Býval jsem cvičitelem žactva v T. J. Bohemians a přikotvoval jsem žebřiny v několika bytech a vždy to bylo kotvení ke zdi. Vy máte žebřiny v prostoru. Je to dobrý a zajímavý nápad. Počínáte si velmi zdařile a zdatně – klobouk dolů. Ale pokud tam dole u žebřin máte jenom filc, tak se nebojte podle pečlivého orýsování do těch parket ty díry pro čepy vyvrtat. Přeji – ať se i dál daří. Máte můj obdiv.

  • Odpovědět Lucie 2.6.2018 at 16:47

    Marki, myslím, že k vám skvěle sedí. Obdivuji tvou technickou zdatnost, závidím zručnost a nápady. Já bych si rozumněla s paní z prvního komentáře:-D mám doma staré thonetky, které jsem koupila do bytu za 400 stovky na Aukru… Byly tak zažloutlé a nehezké, ze jsem je nějak (teď už vím, že ledabyle) obrousila a natřela na bílo. Jenže ona ta barva začala po čase vylézat, tam kde zůstal původní lak se sloupla, takže to vypadá fakt hrozně. A představa, ze to budu dělat znovu a pořádně mne donutila podívat se na nové židle. Zpátky na zem mě vrátila cena nových thonetek…. Takže je jasné, co mě čeká. Ovšem, kde to budu v našem bytě dělat, nevím:-D Navíc bez nějakého speciálního (nutného?) vybavení… Takže asi koupím smirkový papír, židli vytáhnu před barák k pískovišti a budu jasná:-D A u tebe, jako mého vzoru, si vezmu příklad z barvy a správného postupu.:-D Pa. L.

    • Odpovědět TAMARKI 19.7.2018 at 15:38

      Ale jdi, Lucko, vždyť Ty jsi moc zručná. To s těma židlema je taky zkušenost. Aji já mám takovou za sebou. S chemikáliema dodržování nějakého pracovního postupu platí možná víc, než kde jinde. Thonetky jsi ukořistila dobře. Když si s nima vyhraješ, věř, že nebudeš litovat. Nové židle od nich stojí, ale to jsou snad jediné židle, u kterých bych dala ruku do ohně za to, že je budou mít ještě naše vnoučata. Když jsem začínala blogovat, čistou náhodou jsem osobně narazila na holčinu z marketingu TONu a udělala mi takovou privátní exkurzi po fabrice. Říkala, že jejich marketing se více-méně točí kolem hledání nových zákazníků, protože když někdo u nich nakoupí, má ten nábytek už na furt a nevrací se. To se určitě těm všudypřítomným falešným COPENHAGENkám z Číny prodávaných nábytkovýma řetězcema stát nemůže. Až budu velká a našetřím, chci židle z TONU. Už pár let mám vybraný model, tak snad se do té doby nepřestane vyrábět. :))
      Ty si kup smyrkl, nebo nějaký to rozpouštědlo starých nátěrů a pusť se do toho před domem hlava-nehlava. Ještě mě napadá, sklep tam nemáte? Ze šmirglovaného nátěru se práší minimálně, tak by to taky byla varianta, až venku přituhne.

      Užívejte léta, Luci a buďte zdrávi. A děkuju.

  • Odpovědět Petra 6.6.2018 at 12:04

    Super, zrovna dnes jsem šla na Tvůj blog, abych našla, jakou bílou barvu používáš 🙂 Chtěla bych totiž přetřít dřevotřískovou skříňku do pokojíku dětem, aby se hodila 🙂 a ono hned v novém článku!!! Tomu se říká telepatie, dík! Petra

  • Odpovědět Zuzana 15.7.2018 at 15:40

    Dobrý den Marketo, máte na blogu i e-shopu moc hezké fotky. Chystám se otevřít e-shop s látkami a přemýšlím jak nejlépe na fotky produktu. Fotíte prosím jen přes telefon? Děkuji za radu a přeji úspěšné podnikání. Zuzka

    • Odpovědět TAMARKI 15.7.2018 at 18:18

      Zuzko, pěkná produktová fotka je docela vyšší dívčí. Fotím zrcadlovkou, menší produkty ve fotostanu, větší s externími světly. Stejná práce je pak s postprodukcí v některém z programů pro úpravu fotek. Ideální je fotit do surového formátu. Záleží, jak moc je pro Vás hezká fotka důležitá. Ale u látek asi nebudou takové nároky. Přeji hodně zdaru.

    Komentujte článek