Je to něco málo přes rok, co se v obývacím pokoji sžíváme s nevymalovanou fajnovou omítkou na stěně vedle gauče. A asi bychom se s ní i ještě chvíli netrápili, kdybych se naopak už nemohla sžít s šeredně upatlanou výmalbou v jídelně a v kuchyni. Prostě jsme zahájili malovací akci a jedeme v přízemí pozvolna pokoj po pokoji.
Já vím, čekáte na fotky z nové koupelny. Bude, všecko bude. Postupně a teď už v mnohem pomalejším tempu dotahujeme nedodělávky.
Vy, kdo nás máte v hledáčku i na Instagramu, sledujete od prvního kopnutí po Silvestru. Nevybrali jsme si ideální roční dobu na jeden z největších stavebních zásahů. Teda jinak. My jsme si vybrali ideální dobu, červenec roku předešlého. Jenže smluvní firma stihla po namlouvacích tanečcích těsně před nástupem zmizet z povrchu zemského. Takže do bourání koupelny, záchodu, horního náhradního záchodu a chodeb, včetně výměny všech interiérových dveří a zárubní jsme se pouštěli 3. ledna s partou náhradní. Měli jsme štěstí v neštěstí.
Moje návštěvy různých výrobních firem častěji končí úlovkem jejich odpadu z výroby v kufru auta. Poslední návštěva v kamenictví jakbysmet. Měli těsně před vyvážkou kontejneru plného odřezků ušlechtilých šutrů všeho druhu. Kromě vyfasovaných nepotřebných vzorků ze starých vzorkovnic jsem si z kontejneru vytahala i kusy větší. Nejrůznější odřezky z kamenných kuchyňských či náhrobních desek.
