Je to něco málo přes rok, co se v obývacím pokoji sžíváme s nevymalovanou fajnovou omítkou na stěně vedle gauče. A asi bychom se s ní i ještě chvíli netrápili, kdybych se naopak už nemohla sžít s šeredně upatlanou výmalbou v jídelně a v kuchyni. Prostě jsme zahájili malovací akci a jedeme v přízemí pozvolna pokoj po pokoji.
Jestli nesledujete dění na IG profilu TAMARKI, pak vám určitě uniklo vyhlášení dalšího termínu workshopu šití městského batůžku z pratelného papíru.
Tohle téma mám už dva roky v šuplíku. Po prázdninách jde Samíno do třetí třídy, ale tenkrát jsem mu na tu slavnostní událost po dvě noci vyráběla hustokrutopřísnej žraločí kornout. Jenže jako obvykle mi termín příspěvku protekl mezi prsty. Letos jde do první Eluší. Ona je tvořilka po mně, tak mě napadlo, že jí udělá největší radost, když ho vyrobíme společnými silami podle jejích představ. A to bylo dobrý rozhodnutí.
Čím jsem starší, tím víc slyším nejen na to, za jakých podmínek a kde oblečení vzniklo, ale i na kvalitu materiálů. Levné občas bohužel znamená, že se šetřilo buď na materiálu nebo za ušití někdo nedostal dobře zaplaceno. Toto pravidlo ale neplatí, pokud zamíříte třeba do sekáče, kde si ulovíte kvalitní kousky v řádu desetikorun, a pak už jen záleží na vaší fantazii a zručnosti. Necháte tak vzniknout kvalitní a nadčasový kousek do vašeho šatníku.