Zase dvě prima holky. Tentokrát z moravského Zlína a spojuje je společná láska k módě a udržitelnosti.
Tohle téma mám už dva roky v šuplíku. Po prázdninách jde Samíno do třetí třídy, ale tenkrát jsem mu na tu slavnostní událost po dvě noci vyráběla hustokrutopřísnej žraločí kornout. Jenže jako obvykle mi termín příspěvku protekl mezi prsty. Letos jde do první Eluší. Ona je tvořilka po mně, tak mě napadlo, že jí udělá největší radost, když ho vyrobíme společnými silami podle jejích představ. A to bylo dobrý rozhodnutí.
Čím jsem starší, tím víc slyším nejen na to, za jakých podmínek a kde oblečení vzniklo, ale i na kvalitu materiálů. Levné občas bohužel znamená, že se šetřilo buď na materiálu nebo za ušití někdo nedostal dobře zaplaceno. Toto pravidlo ale neplatí, pokud zamíříte třeba do sekáče, kde si ulovíte kvalitní kousky v řádu desetikorun, a pak už jen záleží na vaší fantazii a zručnosti. Necháte tak vzniknout kvalitní a nadčasový kousek do vašeho šatníku.
Sam se po narození začal znova seznamovat s vodou od šestého týdne jeho věku. Chodila jsem s ním do vaničkování v Kenny, pokračovali jsme dalšími kurzy a minulý rok už navštěvoval regulérní přípravku na plavečáku. Od září s MŠ ve třídě předškoláků navštěvují plavecký kurz a začínáme s kurzem plavání „na vážno“. Na jeho plavecké propriety jsem se mu rozhodla ušít batoh – jako překvapení.
