Prašná a špinavá fáze rekonstrukce děcáku je za námi. Od chvíle, kdy zedníci opustili náš dům, je to v mých rukách. Dělat pro děti, je vždycky srdcovka.
Všude na blozích to přetéká články s tipy na dárky. V předvánočním čase jsem za ně ráda. Někdy totiž s dárky už tápu a když mi někdo naservíruje pěkné nebo praktické věci pod nos, často se pak nechám inspirovat k nákupu. Dala jsem si s těmi svými tipy pro vás načas, ale třeba vám něco z toho padne do oka a vyřešíte si ty poslední – odkládané dárky.
Sam se po narození začal znova seznamovat s vodou od šestého týdne jeho věku. Chodila jsem s ním do vaničkování v Kenny, pokračovali jsme dalšími kurzy a minulý rok už navštěvoval regulérní přípravku na plavečáku. Od září s MŠ ve třídě předškoláků navštěvují plavecký kurz a začínáme s kurzem plavání „na vážno“. Na jeho plavecké propriety jsem se mu rozhodla ušít batoh – jako překvapení.
S Elenčiným třetím rokem už jsem tak trochu nedočkavě očekávala, kdy si přestane ke každé příležitosti přát nové autíčko. Přerod v malou fintilku na sebe nenechal čekat. A já jsem ráda, že jsem jí k narozeninám mohla rozsvítit očka krabicí plnou princeznovských a vílích převleků, které jsem přešila z úlovků po sekáčích.
Před Vánocemi jsem vám popisovala výrobu hřejícího polštářku ze zrní a starého svetru. Bez něj bych asi zimu doma nepřežila. Je to můj každodenní mazel, na kterého je co do zahřátí spoleh. Jenže se tu objevili zlodějíčci, se kterými jsem se o teplý polštářek přetahovala. A tak nezbylo, než vyslyšet prosby mých dětí, abych jim ušila jejich vlastní. Pojala jsem to samozřejmě hravě.
