Jestli nesledujete dění na IG profilu TAMARKI, pak vám určitě uniklo vyhlášení dalšího termínu workshopu šití městského batůžku z pratelného papíru.
Dnešní příspěvek je nomocniční. Už potřetí za uplynulý dva roky se s oběma prckama ocitám akutně na dětským oddělení kvůli dehydrataci. Ve školce zase pochytaly střevní virózu, následkem které se prozvracely do naprostýho odvodnění a tak dále a tak dále. S úlevou už druhý den koukám na děti připojený na hadičky s vodou živou. Právě teď klidně oddechují při odpoledním šlofíčku, tak pojďme se mrknout na tu lampu.
Kdo ještě nezná mé legendární závěsné houpací křeslo, nemůže se považovat za skalního čtenáře mého blogu. Visí si u nás v obýváku už hodnou chvíli. Děti mi ho stále okupují, blbnou na něm, návštěvy ho milují. A mně sem tam přistane ve schránce email s dotazem, jestli bych vám takový taky nevyrobila.
Sam se po narození začal znova seznamovat s vodou od šestého týdne jeho věku. Chodila jsem s ním do vaničkování v Kenny, pokračovali jsme dalšími kurzy a minulý rok už navštěvoval regulérní přípravku na plavečáku. Od září s MŠ ve třídě předškoláků navštěvují plavecký kurz a začínáme s kurzem plavání „na vážno“. Na jeho plavecké propriety jsem se mu rozhodla ušít batoh – jako překvapení.
