Zahradu máme, skromné posezení jakbysmet. Ale pořád jsem si tak snila o takovém tom svém zavěšeném houpacím sezení. Léto za létem bádám po něčem, v čem by se mi opravdu pohodlně seďo-leželo a co by mě vizuálně nepobuřovalo. Že si to nakonec vyrobím sama, bylo už minulý rok jasné, ale teprve letos jsem se dokopala.
Léto je v plném proudu. Jsme s dětma furt někde v terénu na vzduchu. Nestíhám zahrádku, přes okna už není vidět, protože na jarní mytí zatím nezbyl čas. Naše pokojové květiny letos asi budou muset paběrkovat v loňské hlíně. Běhám si kolem slibovaného autorského povlečení a snažím se nezanedbávat blog. V pondělních výtvarných kurzech taky nemám za letošek zase tolik „áček“, jak jsem se bála a jak jsem si na začátku školního roku slibovala.
Na ten můj splín z toho, že se věci kolem mé kolekce ložního povlečení komplikují kvůli dodavateli materiálu, jsem si unikla k milé činnosti. Psali jste si o kožené stínítko na lampu, které jsem si vyráběla v jednom z předešlých článků. Já zrovinka ukořistila krásné kůže a tak jsem vám vyrobila hnedle 3 kusy.
Druhá adventní neděle za námi. Adventní kalendář jsme s dětmi vyrobili, dekoraci v podobě sněhové girlandy čekala na vytažení ze šuplíku, protože jsem si ji vyrobila v průběhu roku. Letos zatím nemám adventní věnec, zato jsem si udělala adventní svícen. Vánočně dodekorovaný může sloužit o svátcích, během roku pak jako svícen klasický. A protože kůže je dlouhodobě jeden z mých oblíbených materiálů, tak jsem ji použila na výrobu.