Akce Malování

Přes vídeňský výtvarno do Benátek

11.11.2017

Mívám teď občas dilema, jestli utrácet za krámy do bytu nebo si tu našetřenou kačku raději rozfofruju cestováním. Ráda mám obojí. O bůhvíjaký cestování ale nejde, spíš takový krátký výlety za kulturou.

Třeba minulej rok jsem si s holkama vyjela na prodlouženej výlet do Berlína. Taky Gyda jsem vytáhla v květnu na ART Cologne, protože nikdo jinej se mnou jet nechtěl. Dal to ale se ctí.

Ve Vídni jsem byla jednou, na střední, s plným autobusem spolužáků. Kromě šoku z Hundertwasserhausu ve mně neulpělo zhola nic, protože jsme tam byli stejně jen na otočku.  Takže když Ivka hodila termín, byla jsem pro. Šak víkendovou nepřítomností si to doma až zas tolik nerozházím. Jenže to by se pár dní nato nesměl náš plán rozvinout o pokračování z Vídně do Benátek na Biennale.

Cestování do Vídně

V pátek v poledne odjezd z Brna Leošem za pár kaček  business třídou v autobuse do Vídně. Mě ty jejich služby prostě baví. Ivka jela z Prahy a nabízela se jí možnost jet už odtamtud Leošovým vlakem do Olomouce, kde by jen přeskočila do našeho autobusu směr Vídeň. Já bych jen v Brně přistoupila. A pozor, pokud by měl vlak z Prahy zpoždění, a v něm by seděla Ivka jako cestující, která dál pokračuje autobusem s touto společností spojem směr Vídeň, musel by na ni autobus bezpodmínečně počkat (tak mi to tvrdila aspoň paní na infolince). Ivka je ale zodpovědná, má ráda časový rezervy, takže ráno radši vstala v nekřesťanskou hodinu. Všechna čest, já jsem střelec a hrkoš, pro mě to musí být napínavý.

Ubytování ve Vídni

Přes Trivago jsem bookla hostel a&t Holiday na Leibnizgasse. Metrem to bylo kousek od centra. Pokoje dostačující, čisto, koupelna nad očekávání. Nenechaly jsme se s Ivkou zaskočit ani když nám okolo jedné v noci do předulehávacího intimča přišel do našeho čtyřlůžkáče mladej Maďar. Byl družnej, splkli jsme v pyžamech kdo je co zač, jaký máme plány a šlo se na kutě.

Království uměleckých potřeb

Účelem článku není vyjmenovávání hlavních památek nebo objevených hipsterských bárečků. Já měla ve Vídni jasnej cíl: obchod s uměleckýma potřebama. Co do nabídky tohoto sortimentu u nás v Čechách si občas připadám jako moji rodičové za bývalýho režimu. Nebudu napínat, chtěla jsem nakoupit „tyčinky“ (oil bar) od Winsor & Newton. Jejich store lokátor mi našel obchod Gerstäcker GmbH na Margaretenstrasse 113. Spadla mi brada, když jsme tam s Ivkou vlezly. Za normálních okolností bych byla nakrlá, že nemají skladem to, pro co se tam táhnu přes půl Vídně. Jenže uvnitř jsme obě šupem skoro zapomněly, pro co jdeme, a že nic jinýho nepotřebujeme až tolik, abychom se s tím táhly dalších 1500 kiláků následují 4 dny.

Jestli jste aspoň trochu cáklí výtvarnem jako my dvě, byli byste zrovnatak paf. Zastoupení tolika značek, množství prostředků na malování, kreslení a vlasně všechny myslitelný výtvarný techniky na tak obrovské ploše – ani tam nejezděte. Já se děsně hamovala, prošustrovala jsem tam tričtvrtě rozpočtu na pětidenní výlet. Jestli hledáte cokoliv, najdete to v tomto obchodě. Mají i eshop, k nám posílají nákup nad hodnotu 150 euro. Hlavu si z toho nedělejte, tam to rozfrcáte, jak nic. Ceny ve srovnání nesrovnatelný. I když přičtete poštovný, furt to vyjde líp, než u nás. S Ivkou chystáme společnej kauf, takže jestli se chcete „svézt“, napište mi email.

MUMOK a Leopoldovo muzeum

No a teď už jen ve zkratce ta kultura. Těšily jsme se na MUMOK, muzeum současnýho výtvarnýho umění. Tam pro mě byl zážitek už samotná budova muzea. Chladná architektura plná betonu, kovu, skla a hry průhledů z patra do patra mě fascinovala. Tady ochutnávka.

 

Leopoldovo muzeum

Je tam stálá expozice mých oblíbenců Egona Schieleho a Gustava Klimta. Kromě toho měli ale v zápůjčce ze soukromých sbírek i ostatní jejich díla a navrch ještě Antona Koliga a Ferdinanda Hodlera. Trochu jsme to zadrbkaly s časem, takže jsme pak překvapeně koukaly, když nám po nákupu vstupenek dali hodinu a půl do zavíračky. Vychutnala jsem intenzivně aspoň to, co bylo mýmu srdci nejbližší.

Tip: podívejte se na moje květináče z pratelného papíru.

No a ten jejich muzejní šopík mě taky přišel draho. Moje krční páteř plesala následující čtyři dny. Šest kilo nakoupených bichlí na zádech směr Benátky. Štěstí, že jsem při balení doma jela ten minimalismus.

Na jedenáctou večerní jsme se přesunuly na nádraží, odkud jsme se s Flixbusem vydaly na noční přejezd do Benátek. Na to jsem už ale asi stará. O Biennale v dalším článku, ať to dneska nenatahuju a trochu to odsýpá. Odvykla jsem od toho psaní …

Mějte pěknej víkend. Jo a ten Samův psací stůl vám sem o víkendu ještě šoupnu, tak jukněte.

Může se vám také líbit

8 komentářů

  • Odpovědět Alena Vyskočilová 11.11.2017 at 15:58

    Markétko, drží ma Tvoje ľanové kreslo, môžeš mi niečo ešte napísať k praniu, údržbe, či toto ľanové skôr do čistiarne atď a ako by si kreslo zavesila na trám?
    Mám v trámovom strope trámy, ktoré majú úzku medzierku od stropu a ponad ne, cez medzierku, sa dá prevliecť lano alebo reťaz a potom hák, skoba? To zvažujem.
    Priestor som si urobila v obývačke pred veľkým oknom. Zvažujem to a ešte budem, bol by to pekný darček k Vianociam a posun k voľnejšiemu a prázdnejšiemu priestoru. Veľký stôl som dala na terasu!
    Pozdravujem, plánujem!
    Cestuj, veci budú, v mojom veku aktuálnejšie a Tvoj poloprázdny priestor je super:-)

    • Odpovědět TAMARKI 12.11.2017 at 11:00

      Alčo, po těch letech s dětmi doma (byly brzy po sobě) už mi to cestování chybělo. A máte pravdu, že věci budou, my nebudem. Zkouším obojí nějak zkloubit. V tom materiálním nejsem naštěstí nijak náročná, spoustu věcí si sesmolím sama.
      Co se zavěšení křesla týče, mrzí mě, ale v tom Vám takto „naslepo“ neporadím. I já jsem se ohledně identifikace druhu našeho stropu a možností upevnění a nosnosti musela poradit s odborníkem. Vím, že část mých zákazníků věšela na trám, ale jakým způsobem, to netuším. Já bych řekla, že na jednom vrutu zavrtaném ve dřevě ta nosnost nebude, ale já opravdu nejsem odborník.
      Křesla vyrábím ze dvou materiálů: z impregnované bavlny (100%) nebo lněné bavlny (43% len, 57% bavlna). Ten len je krásný a odolný materiál, na čištění je však náročnější. Doporučovala bych ho těm, kteří vědí, že si pohlídají děti s ručkama od čokolády a podobně. Je to jako s gaučem. Někdo si sedačku uhlídá čistou několik let a jiní čistí každý rok. Len se nesmí ponořit do vody, ani chemicky čistit. Vytírá se vlhkým hadříkem nebo houbičkou. Čím přírodnější materiál, tím křehčí na údržbu, tak to chodí. 🙂 Ty bavlněné (krémové, khaki a šedé) ručně operete. Mám zákaznici, co má sedm dětí (!) a vzala si tu krémovou verzi. Hrozila jsem se, jak to udržuje a teď mi psala, že když se ušpiní, přetáhne to ve vaně vodou a čistícím prostředkem a je jako nové. Úplně jsem pookřála, že opravdu při tak extrémní zkoušce je křeslo praktické. Záleží tedy na Vás, na který materiál se cítíte. A pokud máte dostatek světla, nebála bych se ani těch tmavších odstínů. Vypadají úžasně a prostor u oken jim moc sluší.
      Přeji Vám pěkné dny a děkuju za povzbuzení.

  • Odpovědět Dana 12.11.2017 at 21:09

    Hezký report..jako bych tam byla;) Těším se na potlačování a Benátky…jestli jste tedy přežily ten noční přejezd :/ Zdravím Dana

    • Odpovědět TAMARKI 13.11.2017 at 10:44

      Danko, přežily, ale na fungování následující celý den to nikdy není.. Pokračko už brzy. 🙂

    • Odpovědět Alena Vyskočilová 13.11.2017 at 13:48

      Ja mám štyri deti, zaťa, dvoch psov a kocúra a hlavne dieťa autistu, takže by som šla do tej krémovej bavlny a viem, ktorá mama so siedmimi deťmi, pochválila som hojdu:-)
      My práve ukončujeme obdobie, ktoré sa prispôsobovalo len autizmu, doma mám skôr industriál , kreslá a gauč prateľné, takže aj ,,hojdu,, by som prala:-)
      Cestovať sa mi ešte nedarí, autizmus je vo fáze ,,chráneného stupňa,, takže nemám deti osamostatnené:o/
      Vidno nás tu:
      https://otcovdom.blogspot.sk/
      https://industryal.blogspot.sk/

      Trám by som nevŕtala, prevliekla by som to ponad, už som s mužom o tom hovorila, prijali sme ďalšieho psa z útulku a dosť vyprázdnujem priestor ….po rokoch nechcem mať všetko pre 8 až 10 ľudí ako doteraz, ale prázdno a ,,hojdu,, …hoci máme vybavené aj to pestúnstvo a dieťa už druhým rokom čakáme a k našemu synovi z ústavu, lebo sme ho prijali s autizmom:-)
      Chcela by som to dotiahnuť, aj keď nám všetko dlho trvá!
      V autizme šas nie je:-)

  • Odpovědět Dana 12.11.2017 at 21:10

    …pokračování

  • Odpovědět Lucie 13.11.2017 at 9:32

    Tedy, Marki ty tvé výlety za kulturou se mi líbí… těším se na článek a přeji pohodový podzim. 🙂 Lucka.

    • Odpovědět TAMARKI 13.11.2017 at 10:45

      Luci, i mně se to líbí po těch letech doma. 🙂 I Tobě hezkou zimu už skoro.

    Napsat komentář: TAMARKI