Možnosti povrchové úpravy legendární skříňky IVAR

Téměř každá česká domácnost má v interiéru alespoň jeden kousek IKEA nábytku. Troufám si říct, že skříňky IVAR jsou jedním z těch nejvyhledávanějších.

A tuším proč. Je to nadčasový kousek vyrobený z masivních borovicových lepených prken. Má tak jednoduchý tvar a variabilní použití, že bez problémů zapadá téměř kamkoliv. Na internetu najdeme nespočet inspirací k jejímu kreativnímu zpracování. Dají se skládat do konstrukce, jsou kompatibilní s dalšími kousky z kolekce IVAR, mohou se skládat na sebe i věšet na stěnu. Taky se dají pořídit s různými dvířky, já osobně mám slabost pro ta s výpletem.

Výhodou skříňky IVAR je její prostorová nenáročnost, která se může samozřejmě jevit i nevýhodou. Jsou poměrně úzké a jejich využití jako botníku pro klasickou dospěláckou botu je trochu komplikované, stejně jako pro využití na šatní skříň. Já bych v nich třeba ocenila více polic, protože dvě, které nabízí po jejím seskládání jsou příliš vysoké a úzké a s tím nedokážu jejich prostor využít vždy naplno.

Možnosti povrchové úpravy

K lásce k borovici jsem se s léty propracovala. Bez krycí povrchové úpravy není do každého prostoru. Její kresba je výrazná, s léty ještě výraznější. Stává se proto výrazným kusem nábytku. U nás v domě si našly místo ve spoustě místností postupně. Měla jsem tedy s léty možnost experimentovat s povrchovou úpravou a vyšly mi z toho různé výsledky.

Improvizované moření

První kusy zakotvily v zádveří jako dětský botník a na chodbě na zahradní deky a škrpály. Právě je jsem se tehdy pokusila zesvětlit improvizovaným mořením doběla. Klasickou krycí akrylovou barvu (tuším Balakryl) jsem silně naředila na hustotu „polotučného mléka“ a namořila. Pro dobrou údržbu jsem na závěr přetřela polomatným lakem se silným UV, aby borovice rychle neztmavla.

Stejným způsobem jsem zpracovala ty v naší jídelně, které využíváme jako odkladiště všeho možného, nejvíce asi dětských pomůcek k tvoření.

Jako jedny z prvních kusů si našly místo čtyři kusy IVAR skříněk tenkrát ještě ve společném dětském pokojíčku. Dnes je z místnosti náš domácí ateliér. Tam jsem skříňky nechala – stejně jako borovicové postele IKEA – bez povrchové úpravy. Po necelých čtyřech letech výrazně ztmavly, což mi v současném, záměrně spoře vybaveném ateliéru, nevadí.

Moření speciální barvou s pigmentem

Na horním patře chodby jsme z důvodu úsporu místa sáhly opět po IVARU. Tomu se dostalo už sofistikovanějšího způsobu moření a vypadá opravdu skvěle. Použila jsem na něj speciální lak s bílým pigmentem. Tím, že je přímo v laku, dostává povrch rovnoměrnou dávku bílého odstínu a na rozdíl od vodou naředěné krycí barvy je dřevo ušetřeno masivnímu nasáknutí vodou. Kvalitní tónovaný lak SPS jsem používala i na nové dřevěné podlahy.

Lakování

Další skříňka IVAR si našla cestu do Samíkova nového pokoje. Tu jsem pouze natřela třemi vrstvami kvalitního hedvábného laku, kterého mi dost zbylo z natírání nových borovicových podlah. Učení dělá mistra a se zkušeností jsem mezi třemi vrstvami natíranými válečkem dělala lehoučký výbrus. Tím se povrch stal hladkým, což předchozí skříňky postrádají. Tam „zvednutý chlup“ zůstal a povrch je drsný. Skříňka se zalakováním stala dobře udržovatelnou.

Hravý prvek skříňky IVAR

Abych skříňku v dětském pokoji nějak oživila a zároveň usnadnila jejich otvírání, přidala jsem jí geometrický prvek. Na e-shopu ČistéDřevo.cz jsem pořídila kruhové prkénko a tenkou laťku (tam jsem objednávala i dřevěnou šuplíkovou krabičku na psací stůl Samíkovi do pokoje a krásné úložné bedýnky do ateliéru, ale o tom zase příště). Laťku jsem seřízla na výšku dveří a obojí slepila dohromady. Protože byl ale každý z obou kousků z odlišného dřeva a tudíž jiného odstínu (lípa a buk), potřebovaly sladit. Sáhla jsem po béžové barvě ve spreji, aby prvek nebyl příliš výrazný už kvůli výrazně červené kovové komodě, na které měl IVAR stát.

Po zaschnutí barvy jsem celý komponent přilepila jednou polovinou na pravá dvířka tak, aby byl na středu skříňky. Vlivem tenoučké laťky má kruh půlcentimetrový odskok od levých dvířek a supluje dveřní úchytku.

 

 

Barvu jsem nenastříkala do plné kryvosti, ale nechala malinko prosvítat strukturu dřeva. Tím krásně zakorespondovala se skříňkou a výsledek mě nadchnul.

Před Vánocemi jsem měla ambice na vytvoření domečku pro panenky z IVARU, ale s rekonstrukcemi nových dětských pokojíčků jsem se k tomu nedostala. Umím si představit velké kejkle (i barevné) s tímto univerzálním kusem nábytku, nějak nám však docházejí místnosti, ve kterých bych je realizovala.

Na závěr mám pro vás porovnání všech skříněk. Ty jsem sestěhovala do aťasu a nafotila.

A jaké podoby dostaly vaše skříňky IVAR? Kdo z vás se odvázal při jejich tuningu, přiznejte se?