Vestavěná skříň v naší malé ložničce

Právem se říká, že na dobré si člověk musí počkat. Tohle pořekadlo zafungovalo i na dlouho očekávanou skříň na míru do naší rozměrově velmi skromné ložnice.

Šak hotová je už od ledna 2021 a tak dlouho mi trvalo, než vám tu o ní píšu. Vždyť vy mě znáte, než všechna ta témata doputují z Instagramu tamarki sem na blog, nějaká voda proteče. Teď aspoň budu moci zhodnotit, jak jsme se po více jak dvou letech s novou ložnicí sžili.

V prapůvodním plánu je náš dům koncipován jako dvougenerační, čili horní patro bylo dokonalou kopií patra spodního. Předchozími majiteli zrušením horní koupelny a kuchyně (propojené dveřmi) vznikly dva pokoje. Z horní kuchyně jsme si po nastěhování v roce 2009 udělali ložnici. Tři léta zpět jsme vyklidili plac, zazdili dveře a území si po rekonstrukci zabrala na dětský pokoj Eli.

Ve stories jste byli u celé přestavby z provizorního pokoje pro hosty až po stav aktuální. Pokoj spíše pro jednoho hosta jsme bez náhrady zrušili. Momentálně v našem 8+1 pro něj místo nenajdeme. Každé z našich dětí má pokoj svůj, oba se Zdeňou máme každý po jedné pracovně, velký obývák, velká jídelna, velikostně neskromný aťas a na ložnici nám zbyl kumbálek o rozměru 2,8 krát 2,3 metrů. I naše zádveří je dvakrát větší, než ložnice.

Vedlejší pokoj (původní šatna) si vybral Samíno. Ještě před jeho definitivním nastěhováním jsme v obou dětských pokojích dělali částečně svépomocně borovicové podlahy. Vzpomínáte?

Jak vypadá ten Eluší pokojík dnes se dočtete tady a podíváte tady a taky tu. Samínův se ještě stále dovybavuje (update: než jsem zapublikovala článek, je hotový), ale střípky jsou tady a tady. Jakmile dorazí náš truhlář s hotovým psacím stolem, budete první, kdo se to ve stories dozví. (update: ten už je taky hotový)

Pojďme na tu ložnici

Už v tak malém pokojíčku nám ukrojil ještě celý roh komín, čímž se vytvořil výklenek. Protože ode zdi ke komínu byl prostor přesně na postel a ani o chlup víc, jevil se nám pětatřiceticentimetrový pás mezi postelí a zdí jako nesmyslný. Byl to prostor jako dělaný na vestavěnou skříň na míru.

Se zdánlivou překážkou, že skříň bude „přilepená“ přímo na posteli, jsme se zvládli poprat. Navrhla jsem ji tak, že spodní části skříně ukryté pod úrovní postele jsme dali vzniknout úložným prostorům na sezónní oblečení, futony a náhradní peřiny. Úložný prostor je přístupný vyklápěcími dvířky směrem dolů, jak tomu bývalo u starých peřináčů. Dvířka se pokládají přímo na postel.

Horní část skříně je složená ze dvou dvoukřídlých a jednoho jednokřídlého policového prostoru. Není to naše klasická šatní skříň. Uchovávám v ní věci, pro které nechodím denně, jako třeba látky na šití, ložní prádlo, atp. Pouze v krajní jednokřídlové, přístupné ve stoje mimo postel, máme uloženou část oblečení.

Aby nám záhlaví postele netvořilo topení a zároveň v topné sezóně nehřálo do hlav, nechali jsme si ze stejné lepené překližky udělat bednění s vysoustruženými průduchy směrem nahoru. Tím nám vzniklo jednak postelové čelo a zároveň odkládací police suplující noční stolky.

Kromě nástěnné lampy Nordlux na čtení, nástěnného DIY LED světelného objektu z kamenného odpadu a malé kovové police vedle dveří se toho víc do naší mini ložničky nevejde.

Okno a zatemňování

Velikost okna odpovídá velikosti místnůstky a jejímu původnímu účelu. Čili jen malé, úzké. Kromě sukulentu v závěsném květináči přímo u okna se žádné pokojovce na polici vedle dveří nepodařilo pro nedostatek světla prosperovat.

Že je v naší ložnici málo světla pro pokojovky není zásadní tak, jako že je ho tam příliš ke spánku mého muže. A to i přes instalaci skvělé roletky. Není ovšem zatemňovací, tak nás čeká mise výběru vhodné, plně zatemňovací rolety či závěsu na naše pidi okénko. Kdyby jste měli nějaký tip na takovou, která se dá snadno upravit na požadovaný rozměr, sem s ním.

Ložní povlečení

Naše prodloužené verze peřin povlékám buď do vlastního autorského povlečení , přešívaných kousků z outletů, mnou ušitých z nakoupené metráže nebo sekáčových úlovků. Vždycky jde ale o přírodní nesyntetické materiály jako bavlna, česaná bavlna (jemnější) nebo len. Podrobněji o ložním povlečení někdy příště.

Postel

Malý prostor definoval jednoznačně druh postele. Museli jsme zapomenout na masivní postel, postel s úložným prostorem, atp. Vyšla nám z toho jediná možná varianta a to:

• subtilní jednoduchá konstrukce, která se dá snadno zvednout a umožnit přístup k údržbě kolem topení a pod snadno demontovatelným jeho bedněním
• volný prostor pod postelí umožňující využití na skladování (třeba v plastových či jiných uzavíratelných skladovacích bedýnkách)

Pokud vám na fotce nahoře padla do oka naše černá kovová postel, ani se mě neptejte, odkud ji máme, není ani trochu k doporučení. Naopak. Byl to naprosto nefunkční model. Lamely byly tak daleko od sebe a tak tenké, že neudržely ani mě, takže jsem se po lehnutí na matraci pohřbila do nitra konstrukce. Dlouho se táhla reklamační štrapáce, byl to obchod tvářící se česky, avšak se skladem v Německu s kontejnerovým dovozem z Číny.

Nakonec jsme museli původní lamely odinstalovat a pořídit ikeácké rošty, které jsme na pevno přivrtali k železné konstrukci.

Kdyby jste pro mě ale měli typ na typově podobnou, avšak kvalitní postel, sem s ním.

Matrace na postel

Příliš dlouho jsme spali na starých, poděděných matracích a k výběru nových jsme se ne a ne dostat. Zpětně to vidím jako chybu, protože dobře se vyspat a ráno se nebudit jako zbitý pes je základ.

Nějakou dobu jsme ve staré ložnici měli matrace a postel z Ikei, ale nebyla to dobrá volba. Pak jsme si pěnové matrace koupili v místním obchodě se specializací a vlastní výrobou matrací, ale taky nám nevyhovovaly.

Těsně před Vánocemi jsme si pořídili nové matrace na míru (dva kusy 205×90), ale nezdá se mi to stále ještě jako ideální. Vůbec nákup matrací je jako loterie. V ideálním případě si sice matraci před koupí vyzkoušíte, ale celonoční spánek na ní může na tělo zapůsobit úplně jinak.

I v tomto směru proto ocením jakýkoliv tip od vás.

Náš malý spací bunkr

Jako malá jsem bunkry seskládané z matrací, dek a kusů nábytku milovala. A naše ložnice jako by jednomu takovému z oka vypadla. I přesto, že je naším nejmenším pokojem, občas se do něj nacpeme celá rodina a s prckama si užíváme společné dovádění, tulení a čtecí seance před spaním.