Malování Nábytek

Renovace starožitné skříně: křídové barvy

24.7.2020

Ještě několik let zpátky by mě nenapadlo, že budu mít v bytě starožitný kousek nábytku. Starožitnosti ve své původní, masivní a většinou tmavé podobě mě nikdy nepřitahovaly.

Retro jo, to já miluju. Ale starožinou skříň?! Asi to bylo představou o nutně tmavém a většinou mahagonovém vzhledu. S příchodem tzv. křídových barev se ale otevírají nové možnosti.

opravdový milovník starožitností by mě asi roztrhl jak hada, že jsem skříň koupenou na internetovém bazaru nenechala v její původní barvě a vybrala jí novou. Cílem nebylo skříň přivézt a zapatlat barvou. Celou jsem ji v podstatě zrenovovala. Ale všechno popořadě.

(Hledala jsem na internetových bazarech asi půl roku. Byla jsem i ochotná jet si pro ni na kraj světa. A pak ejhle, kde se vzala, tu se vzala, má vysněná byla v nabídce. A hádej co? Asi kilometr a půl od nás..)

Co je vlastně křídová barva?

Jde o barvu s mimořádně dekorativními vlastnostmi, která obsahuje množství křídových plniv. Jejich podíl závisí na výběru značky. Křídové barvy vynikají svým hedvábně matným vzhledem, dobrou brousitelností a taky přilnavostí. Používají se nejen na dřevěné povrchy, ale taky na pokojové výmalby atd. Křídové barvy jsou skloňovány hlavně u milovníků vintage, provensálského a shabby chic stylu. Jsou ale krásné a vzhledově nezaměnitelné i na klasické plošné natírání.

Výrobců křídových barev je k dnešku už celá řada. Na Youtube kolují i videa, jak si přimícháním plavené křídy do akrylátové barvy vyrobíte amatérskou „křídovou barvu“. Možnost to samozřejmě je, ale v takovém případě se smiřte s výsledkem nejistým a odhadnutí výsledného tónu je spíš střelba naslepo. Vsypaná křída do barvy může nadělat hrudky a nedůkladné promíchání složek pak na natírané ploše poznáte. Finanční úspora je spíše zanedbatelná. Pokud se chystáte na nějaký pěkný kousek nábytku, experimenty se nevyplácí.

Křídové barvy jsou u nás toho času celkem trendem. A jak se vším, najdete na trhu i výrobce (značky), u kterých si za trend a drahý marketing zaplatíte, u jiných jen za kvalitu. Po bádání nad výběrem značky jsem se rozhodla pro holandskou Finess. Nadchly mě svým netoxickým složením, bezzápachovostí a možností namíchání mnou vybraného odstínu podle vzorníků RAL nebo NCS. To je dohromady asi 30 tisíc odstínů. Barvy Finess jsou cenově dostupné a když si je vyberete ještě u prodejce, který vám poradí a ochotně konzultuje všechny vaše dotazy, budete spokojení. Barvy a většinu pomůcek jsem nakoupila a poradila se u těchto profesionálů v oboru.

Příprava podkladu

Skříň, kterou jsem sehnala, byla příliš velká a těžká na to, aby se stěhovala v kuse. Její tvůrce na to myslel a je konstruovaná jako vcelku intuitivní skládačka. Rozložení na kusy nám umožnilo převoz a usnadnilo renovaci. Uvnitř byla skříň hrozně špinavá a zašlá, brousit ji v celku by bylo nepohodlné a nedůkladné.

Vyhodnocení stavu nábytku

Tenhle odstavec jsem doplnila po tom, co mi v chatu přistál dotaz, co s nábytkem, který začal hnít (plesnivět) nebo je prožraný od červotočů. Zkušenostmi se zbavováním se červotočů nemám a pramení z mého strachu, dotáhnout takový kus nábytku domů. Vím, že jsou nějaké prostředky sloužící na jejich zahubení a aplikují se buď plošně nebo vstřikují do dírek, ale zaprvé je to na můj vkus příliš moc agresivní chemie a taky prostě nemám koule na vystavení zbytku nábytku takovýmu riziku.

Co se týče hniloby, tam to bude s chemií to podobný, aby se proces hniloby zastavil. Pokud je například skříň skladovaná na vlhkém místě a trochu chycená plísní jen na povrchu, lze asi brousit a pak ošetřit nějakým fungicidním přípravkem, ale chcete mít něco takového doma? Rozhodující asi bude míra poškození plísní. Pokud je malá a postačí zmíněný výbrus a dobré proschnutí dřeva od zbylé vlhkosti, pak to asi stojí za zkoušku.

Odstranění kování

Viděla jsem různé kousky nábytku po renovaci a pokud se barvou zamaluje i kování a další detaily jako úchytky z jiného materiálu atd, přijde mi to škoda. Může jít jen o rozdílnost vkusu, ale přijde mi to spíš jako výsledek vyhnutí se zdržení s přípravou. Kování je ozdobou, která pod nánosem barvy zanikne. Odšroubování takových částí (zvlášť, když jsou šroubky zarezlé) si vezme čas, ale na výsledku pak budou plusové body. Na mojí skříni bylo kování dost. Rzi bylo zanedbatelně, jen bylo zašlé. Rozleštila jsem ho jemně brusným kartáčkem a přelakovala matným lakem, aby nešpinilo. Zpátky se kování šroubuje až po dokončení a zaschnutí finální povrchové úpravy.

Broušení vnitřku skříně

Když dřevo nemá žádnou povrchovou úpravu jako tahle moje skříň uvnitř, je odstranění špíny skoro nemožné. Mytím odstraníš jen část, zbytek je vpitý do dřeva. Proto bylo nutné brousit. Na broušení větších ploch používám buď větší rovnou dřevěnou destičku zabalenou do brusného papíru nebo ruční držák brusného papíru. Bylo potřeba vzít hrubší smirk a na závěr zaleštit jemnějším, aby dřevo nezůstalo chlupaté.

Vnitřní povrchová úprava

Pro dobrou udržovatelnost útrob skříně a zamezení zatrhávání oblečení jsem  zalakovala vodou ředitelným polomatným lakem.

Odmaštění, broušení a případné zarovnání povrchu skříně

Z vnějšku byla taky skříň za ta léta a stání na půdě zaliskaná, ulepená a sem tam se objevil nějaký škrábanec nebo dírka po hřebíčku. Proto bylo nutné nejprve odmastit teplou vodou s běžným odmašťovačem. Drobné nerovnosti a dírky jsem zamázla tmelem na dřevo a po zaschnutí celý povrch skříně vybrousila velmi jemným smirkem pro narušení původního laku, který byl ale zachovalý bez praskanců a olupování. Přesto je dobré ho přejet aspoň zlehka třeba brusnou kostkou o nejjemnější hrubosti (very fine), protože některé fleky ani odmašťovačem nepovolí a ačkoliv nejsou na první pohled vidět, barva by všechny nerovnosti vytáhla. Jemný smirk všechny drobné nerovnosti zahladí.

Všechny díly rozložené skříně jsem znova umyla od brusného prachu a nechala proschnout.

Izolační nátěr

Ještě než jsem se do akce pustila, narazila jsem na pojem prosaku fleků. Proto jsem bez spěchu udělala na nejspodnější části skříně testovací nátěry a stalo se čeho jsem se obávala. Z mořeného nábytku po lehkém přebrusu prosákly fleky až do horní (třetí) vrstvy křídové barvy (nejprve jsem koupila tuto světlunko růžovou, která se od bílé moc nelišila).

Proto bylo potřeba izolačního nátěru. Natírala jsem dvě vrstvy přičemž každá z nich by měla dobře proschnout. Bílý izolační nátěr povrch krásně připravil na světlý odstín křídové barvy.

U starších kusů nábytku se dá předpokládat prosak prý s velkou pravděpodobností. A nemusí se tak stát přímo po zkoušce, ale běžně i s větším zpožděním. Proto přípravu nepodceňte, ať vám po čase radost nezkazí taková nepříjemnost.

TIP!

Pokud chcete mít okraje natírané plochy (třeba hrany skříně přecházející v nenatíranou část – u mě třeba dveře skříně) pěkně rovné, olepte si je precizně papírovou lepící páskou.

Aplikace křídové barvy

Izolační nátěr jsem natírala štětcem. Zkuste sáhnout po nějakém kvalitním se syntetickými štětinami (já použila ANZA ELITE), protože si chystáte idealní podklad pod finální nátěr. Když si naděláte mázance nějakým vypelichaným štětináčem, bude to škoda.

Samotnou křídovou barvu jsem na velké rovné plochy nanášela menším válečkem s malým chlupem. Z nejrůznějších druhů se mi osvědčily tyto:

Pěnový váleček v tomto případě do ruky neberte, křídová barva má po aplikaci s ním drsnější, jakoby krupičkový povrch.

V mém případě šlo o starožitnou skříň se složitým vyřezávaným zdobením a neobešla jsem se bez kulatého štětce se štětinami do špice v jeho středu. Ten mi pomohl precizně „vyťupat“ hlubší místa.

Z celého postupu natírání vznikla videa a najdete je na mém IG profilu tamarki.cz  v highlight stories.

Díky izolačnímu nátěru stačily dvě vrstvy křídové barvy.

Povrchová úprava křídových barev

Pokud se dá předpokládat, že na natřenou věc nikdo nesáhne, nezapráší se a nebude potřebovat údržbu, můžete nechat bez povrchovky. Křídové barvy bych přirovnala k povrchu školní tabule. Je hebký, matný, ale snadno ušpinitelný. Pokud se dá předpokládat intenzivní užívání natíraného předmětu, je povrchovka nutná.

Pokud vím, možnosti jsou dvě, když opomenu nejrůznější finální „dekorovací“ techniky (shabby chic, ,..). Takové byste ale na tomto blogu hledali marně. 🙂

Prvním druhem povrchové úpravy křídových barev je lakování, které jsem využila v kuchyni a dočtete se o něm v dalším článku. Druhým je voskování.

To je činnost vyloženě zážitková. Zvolila jsem včelí vosk v pastě BORMA HOLZWACHS. Krásně voní a má konzistenci, se kterou se dobře pracuje. Je dobré při práci větrat, protože vůně je tak intenzivní, až se mi z ní udělalo zle. Když ale vyvane počáteční syntetický ocas, zůstane jemná vůně včelího vosku a na omak příjemný povrch.

Vosk se dá nanášet bavlněným hadříkem, štětcem nebo vlněným filcem. Po mírném zavadnutí se pak vosk rozleští. Tím se seberou i případné přehlédnuté větší nánosy. Vosk je pěkná záležitost, já bych ho ale neměla odvahu použít na nábytek s větší zátěží,  na vodorovné plochy, na kterých budou stát třeba kytky, hrníčky, ani tam, kde se pracuje s mastnotou a jídlem.

A jak to dopadlo?

Po všech stránkách výborně, s výsledkem si vrním jako kotě. A Elenka? Do nového pokojíčku jsme po čas její nepřítomnosti nastěhovali koberec, pár kusů nábytku a tuhle skříň (čili jen nedokončený stav) a měli jste ji vidět, když přijela. Byla nadšená a nechala se slyšet, že „je pokojíček lepší, než očekávala“ . S novou skříní aji zapomněla, že chtěla na zeď vlastně nechat namalovat Elzu a Annu (pomooooc).

Časovou náročnost renovace a natírání skříně bych odhadla asi na 20 hodin práce. Samozřejmě vždycky záleží na stavu daného kusu a míře preciznosti.

Shrnutí časové náročnosti mi udělalo oslí můstek k dotazu jedné ze čtenářek blogu. Ptala se mě, jestli bych jim nezrenovovala retro skříň (komodu). Prý dostala cenovou nabídku na 5000 Kč a zdá se jí to moc. K tomu bych jenom dodala, že rozumím, jak složitá je představa o náročnosti bez praxe. Lidé, kteří se tomuto řemeslu věnují, to dělají především z lásky k němu. Je to dřina a pokud se renovace dělá poctivě, není špatně ji adekvátně ohodnotit.  🙂

Tip: podívejte se na moje květináče z pratelného papíru.

Končím s mudrlantsvím, mrkněte na skříň v novém sametovém kabátku (na omak je fakt sametová).

Postupně pokojíček zabydlujeme. Další článek měl být o renovaci kuchyňské linky křídovými barvami, ale protože vám to chci nafotit tak nějak už v celé své parádě, musíme počkat ještě čtrnáct dnů, než dorazí stolař s novým dřezem a policí, která jediná zbývá vyměnit.

Namísto toho bude další článek o velké jeansové velrybě, možná zahradě a nějaké  DIY taky přihodím. Mám totiž hotový objekt na stěnu, vyrobený z odřezků vylovených v kontejneru místního kamenictví, osvětleného LED světlem. Furt se něco děje a je to tak dobře.

 

Může se vám také líbit

2 komentáře

  • Odpovědět Alena Vyskočilová 24.7.2020 at 18:36

    Prenádherná!

  • Odpovědět Viki 25.7.2020 at 8:20

    Marketko, to je taka nadhera. Dakujem, ze zdielas, inspirujes a motivujes. Nech ma Elenka z izbicky radost. Zdravim a mavam. Viki

  • Komentujte článek