Pokojových květin, kaktusů a sukulentů nám v bytě geometrickou řadou přibývá. Nejen proto, že teď vcelku často propadám jejich impulsivnímu nakupování (láska na první pohled s každým druhým kaktusem), ale samozřejmě a hlavně proto, že pomalu rekonstruuju v našem domě jeden pokoj za druhým. A nedílnou součástí útulného pokoje jsou prostě rostliny, to je jasné.
Jenže ouha. Docházejí květináče v požadovaném vzhledu a barvách. A tu přichází konečně na řadu koutek v dílně, to naše malé květináčové obludárium. Je tam celá plejáda květináčků jedovatých barev. Ale: vyženěnému koni na zuby nehleď a já věděla, že jednou přijde jejich čas. Dávám malou ochutnávku:
Letím do barev-laků, nakupuju kvalitní černou a bílou barvu ve spreji, matnou samozřejmě. A beru všechny kusy květináčů útokem.
O tom, že je potřeba květináče nejprve důkladně umýt a odmastit, jsem se ani zmiňovat nechtěla. Ale před samotným nástřikem leskle glazovaných květináčů je nutné jejich povrch lehce přebrousit jemným smirkem, aby barva dobře chytla. Velkou starost si s tím ale nedělám, karosářská barva něco vydrží.
Tip: podívejte se na moje květináče z pratelného papíru.
Jestli máte strach, že nástřik květináčů je jen kompromisem, nenechte se odradit. Pokud máte při práci se sprejem cit v ruce, květináče opravdu vypadají nádherně. A když to na ně neprozradíte vy, nikdo nezapochybuje o tom, že jsou původní.
No a úplná hitparáda je velký hliněný květináč s podmiskou z IKEA. Protože je do hliněného materiálu na podmisku přimíchán silikon, je i pro vnitřní použití. Mají ho v mojí neoblíbené terakotové barvě, ale zato krásně přijímá stříkanou barvu. Já na něj použila tu matně černou. Teď už se mi vždycky při pohledu na něj až srdce roztluče. A stál opravdu pár kaček, což je taky celkem bonus, při mé květináčové spotřebě.
Jestli máte stejný problém s květináči a máte chuť se na to vrhnout, přeji vám lehkou ruku a nezapomeňte si při nákupu barev přihodit do košíku taky roušky na nos a pusu.
13 komentářů
Ten „terakotový“ vypadá nádherně. Sprejů i různých nátěrů se bojím, jenom smekám, ale všichni to dělají, tak mě to možná vyburcuje to aspoň vyzkoušet. Hezký den …
Danko, ten terakotový je obrovský a je opravdu za babku. Navíc je moc kvalitní sám o sobě. Těm starým barevným květináčům ten sprej ale vyloženě prospěl 🙂
Zrovna minulý týden na mně z police v komoře vypadl starý tvarově pěkný, ale designově nevyhovující květináč a říkala jsem si, jak by na té glazuře asi držel sprej? Tak teď už vím, že dobře:-)!!!
Ivo, zkuste. Po nezanedbané přípravě povrchu určitě držet bude.
Vynikajici vysledek. Barvam a lakum zdar:-). M.
Děkuju, Marci.
Tak to je velka parada! Diky za inspiraci, urcite vyzkousim:-)
Děkuju, Silvo. Nechte si při tom dařit.
Dobrý den Markéto.
Díky Lucieliving jsem objevila Váš blog a už mi „sežral“ spoustu večerů. 🙂 Mé srdce jásá nad Vaším vkusem, nápady, zručností a hlavně, že se o to vše podělíte s námi! Moc děkuji. L.
Lucko, neskutečně jste mě potěšila. I já děkuju, že jste si našla čas mi říct, že to psaní má smysl. Děkuju.
Rádo se stalo. Mějte se moc hezky. L.
Tamarki, krasne to mate! Muzu se zeptat, zda strikate kvetinace i zevnitr? Vypada to podle fotek, ze ano.
A jeste – i ten terakotovy kvetinac je treba lehce obrousit?
Dekuji a moc zdravim!
Lauro, zevnitř nestříkám, protože se bojím, že by chemikálie v barvě mohly nějak ohrozit rostlinu. Terakotový květináč není potřeba brousit, pěkně přijímá a saje barvu.