Punch needle technika neboli vyšívaní dutou jehlou

I přes táhnoucí se časový pres, občas mrknu na novinky ve světě ručních prací a tvůrčích technik. Všechno chci zkusit, všechen materiál toužím omakat, použít, možná i vlastnit. Taková já už su.

Před nějakým časem mě okouzlila technika PUNCH NEEDLE. Výsledek se dost podobá koberečkům visícím už v sedmdesátých letech v mnohých českých domácnostech, tzv. tapiseriím. Než se moji rodiče rozhodli odejít z panelákového bytu v centru města na venkov do barabizny a pohřbít své zdraví v nikdy nekončící rekonstrukci, starání se o hospodářství a zahradničení, bavila se moje činorodá maminka všemi tehdy existujícími druhy ručních prací. Naučila mě různé techniky vyšívání, háčkování, pletení na jehlicích, na pletacím stroji, šít v ruce, na šicím stroji, nějaké vpichování , tkaní, drhání a další, které ani pojmenovat neumím. Počkej, paličkovat vlastně neumím. Beru zpět, všechno ne.

Podstata vyšívaní dutou jehlou spočívá ve vytváření smyček bez nutnosti neustálého navlékaní jehly. Touto speciální dutou jehlou protáhneš začátek příze či vlny a pak už se klubko jen točí. Chce to najít si grif a přijít na správné napnutí vlny i látky, do které se vpichuje. Po celou dobu se vpichuje z rubové strany dílka, vespod vzniká líc (pohledová strana).

Látku na vpichování je možné použít různou, no chce to vyzkoušet. Můj první pokus byl se lněnou tkaninou a vyšívací canavou, ale nebylo to ono. Spodní smyčky se nedařilo udržet ve stejné výšce a vlna se mi vracela. Zainvestovala jsem proto do speciálky na techniku vpichování přímo určenou. Říká se jí mnišské rouno, na e-shopech ji najdete pod anglickým názvem monk´s cloth. Testování látek pro techniku duté jehly už krásně zpracovala a nafotila Petra z Peony Garden, tak mrkněte.

Stejně tak zpracovala obsáhlé téma dutých jehel. Já jsem si pořídila tři kousky: dvě amy Oxford o různých tloušťkách a jednu plastovou s nastavitelnou délkou jehly. Trochu si poležely od listopadu 2020 v krabici se zbytky vln, které jsem si za delší dobu nasyslila z nákupů po sekáčích a loni v březnu jsem se pustila do akce. Látku jsem si napnula sponkovačkou na obrazový rám a vznikl veselý Vousáč. Krátké video z procesu najdete na mém Instagramu ve výběru DIY. U Samuly v pokojíčku visí od jeho nastěhování po akci nových dřevěných podlah.

Kdysi, když měl na mě syn pifku, říkal, že Vousáč musí pryč, prý ho v noci děsí. Uběhl nějaký čas a myslím, že ho teď na prahu jedenáctého roku děsí úplně jiné věci. Aktuálně třeba přijímací zkoušky na gympl nebo jejich basketbalové utkání se zlínským týmem.

Na pořízení fotek zabydleného Vousáče jsem v dětském pokoji musela odhrnout hromadu naštosovaných věcí kvůli momentálně probíhající přestavbě koupelny a chodeb. Zase máme všude skladiště.

Ještě jedna věc. Hotovou tapiserii je dobré pojistit proti párání. Protože jsem nikde žádnou radu nenešla, hackovala jsem pomocí štětce a lepidla Herkules. Ze zadní strany jsem nanesla vrstvičku, která po zaschnutí drží jednotlivá očka.

Tak to je asi všechno. Motiv Vousáče není můj, vypůjčila jsem si jeho pokrevního bratra od  Franca Neuburg.

Článek jsem měla zpracovaný od loňského dubna, su hrozná, ale snažím se o nápravu tempa zveřejňování našeho počínání. Díky za přízeň i vaši trpělivost. Netrpělivci tady na blogu můžou sledovat naše rodinné aktivity na zahradě i v domě na Instagramu tamarki.cz. Tam mi to ve stories většinou žije. Tak, teď je to fakt všechno. Mějte se fajnově.