S prckama na Vltavě

Slíbila jsem vám reportáž z našeho celorodinného prodlouženého víkendu na Vltavě. Takže tady je, v kostce a s mírnou nadsázkou.

Že letos nebude žádná velká dovolená, bylo jasné. Po šestiletém opruzovém nákupu pitné vody v petkách se snad už na podzim schyluje k přivedení vody pitné i do našeho domu. Tak to nás vyčerpá a my letos podovolenkujeme na domácí půdě. A po minulém víkendu zjišťuji, že to s tříletou dcerou a pětiletým synem není až takový kompromis. Cestovat za hranice, celé dny se tahat po památkách nebo chodit po pěkných kavárničkách, není nic lákavého pro caparty.

Vymyslela jsem vodu. Vltavu jsem sjížděla dvakrát. A na poprvé si pamatuju, že se k nám přidružila rodina na raftu s dětmi ve věku těch našich. Tihle měli navrch s sebou i psa, tak co my bychom to nedali i my? Přemluvila jsem ještě naše známé, co mají holčičku a chlapečka zhruba ve věku našeho párečku dětí.

Jaké byly naše přípravy

I samotné přípravy jsme si užili. Děti jsem začátkem týdne vyhecovala a tak si pomalovaly barvami na textil pirátské šátky, které jsem jim ušila. Šila jsem taky 2 vlajky, které si teda – než jsem stačila vytáhnout barvy na textil – pomalovaly klasickými fixami. Taky jsem jim vyrobila pirátské pásky přes oko, amatérský rybářský prut a Samík si v rybářských potřebách vybral malý podběrák.

Zdenda objednal velký stan se dvěma ložnicemi, který přišel den před odjezdem.Od našich jsme vypůjčili spacáky. Do dvou větších krosen jsem narvala základní oblečení pro nás i děti. Nemožnost stáhnout množství nejnutnějších věcí na takové, aby se vlezlo maximálně do tří – na raftu povolených – barelů, nám komplikoval výhled na nejisté počasí. V den příjezdu a na vodě den první mělo být oblačno s přeháňkami, v neděli pak pěkně. Takže jsme museli nabalit spektrum od plavek po pláštěnky a bundy.

Objednávka raftů a ubytování

Ingetour – agentura, půjčovna lodí a provozovatel kempů v jednom je na Vltavě už celkem velmoc. U nich jsem telefonicky zarezervovala dva čtyřmístné rafty na sobotu a neděli. Raft je možné zaplatit až na místě a to už den předem po 17.hodině. Ráno před samotným naloděním nemusíte stát fronty v recepci, jen si loď i s celým příslušenstvím u vody vyzvednete.

Na první noc jsem zamluvila chatku, abychom nemuseli stavět stany za deště. Objednávala jsem týden dopředu a byla už jen jedna volná. Finanční zálohy ale žádné nechtěli.

Cesta

Cesta odsud z Kroměříže zabrala něco okolo čtyř hodin. Původně bezproblémovou cestu, po jejíž celou dobu teda dost pršelo, zkomplikovalo Samíkovo zvracení a nástup horečky. Po vysednutí z auta ve Vyšším Brodě se přidala ještě jeho chronická bolest uší, která obvykle pokračuje probdělou nocí a následnou návštěvou nemocnice. V naději, že naše dovolená nemůže skončit ještě než začala, jsme Samíka nadopovali Paralenem a do uší jsem mu na noc zastrčila vatové tampónky nacucané slivovicí. Světe div se, uši do rána daly pokoj.

Ubytování

Chatka se ukázala jako dobré řešení, protože celou noc pršelo. Nadšení do plavby jsme si nenechali pokazit ani všudypřítomnými kalužemi, blátem a 13 stupni Celsia.

Ingetour nabízí spoustu bezvadných doplňkových služeb, mezi které patří i převoz veškerých zavazadel za polatek 30 Kč na osobu. Nemuseli jsme se tedy trápit tím, že by se nám všechno nevlezlo do barelů. Vzali jsme jen nejnutnější, rezervní oblečení pro případ namočení a pláštěnky.

Pozemní doprava mezi jednotlivými kempy

Byli jsme rozhodnuti vystačit si s nejnutnějším a nechali jsme auto na parkovišti ve Vyšším Brodě (parkoviště Ingetouru zdarma v případě zapůjčení lodi u nich). Naši známí ale měli v plánu stíhat vždy večerní organizovanou autobusovou dopravu o šesté, nechat se přepravit do předešlého stanoviště a auto si přivézt.

Naše druhé tábořící stanoviště bylo v kempu u Fíka, což je cca 20 říčních kilometrů po Vltavě níže. Tohle přelidněné místo, kde se večer stálo ve frontě na klobásu minimálně půl hodiny a všude stan na staně, bych si raději odpustila. Od dob, kdy jsem byla naposledy na tomto úseku Vltavy už sice uplynulo dost vody, ale nevzpomínám si, že by to byla tak masová záležitost.

Služby všech kempů jsou ale – celkově vzato – dobré. Spousta umýváren, potravinové obchůdky, venkovní sezení – všechno fungovalo.

S moderovanou večerkou v deset hodin nepočítejte. Kravál, hudební reprodukce na plný koule, u ohně zpívající a do rána hluční přeživší všude kolem. Děti ale byly tak grogy, že spaly jako dudci.

Sjíždění jezů s dětmi na palubě

To byla moje malá obava, která se nakonec ukázala jako neoprávněná. První jez hned za Vyšším Brodem jsme nejeli. Rafty jsme po molu přetáhli. Cvaknout se s dětmi v takové zimě hned na začátku se nám nechtělo.

Všechny další jezy byly lehce sjízdné. Za zmínku stojí snad jen první jez před Českým Krumlovem. Je to jediný jez, který nejde obejít. Byl divoký, měl velké peřeje a vypadal z pohledu rodiče se dvěma malými neplavci na palubě strašidelně. Na čtyřmístném nafukovacím raftu je nemožné se cvaknout, mysleli jsme si do chvíle, než jsme při příjezdu k němu viděli opak. Po dlouhém obhlížení neúspěchů ostatních sjíždějících kanoí jsme museli stejně nasednout, vysléci nás všechny do spodního prádla a pláštěnek a odevzdat se do Vltavě. Štefanovi jeli první a kromě toho, že byli mokří i na lodi, to dali. My to dali tak napůl. V peřejích jsme totiž saltem nazad ztratili „háčka“, tedy Zdendu, který si pod zadek nacpal barel a ten ho při nárazu na peřej vymrštil. Vody je na tomto místě Vltavy ale jen po prsa, takže tak dramatické to zase nebylo.

V průběhu celé plavby máte spoustu možností se občerstvit. A to ať už přímo na vodě u plujících barů nebo na souši v bufetech a restauracích, lemujících břehy Vltavy.

Závěrečné vyzvednutí auta ve Vyšším Brodě

Naším posledním stanovištěm na přenocování byl kemp Trojice hned za Českým Krumlovem. Nebyl velký, nabídka jídel obsahovala i pár nevysmažených. Sprchy nebyly na dvouminutové cykly za dvacetikorunový poplatek, takže jsem bez stresu děti po dvou dnech umyla. Večer po desáté přišli správci kempu zklidnit skupinku vybuřujících s kytarou (což se jim sice nepovedlo), ale kemp to byl celkově menší a klidnější, takže jsme se vyspali.

Ráno v deset odjel Zdeňa organizovanou Ingetour dopravou do Vyššího Brodu pro auto. Cesta autobusem trvala hodinu, autem zpátky za námi pak něco přes půl hodiny. S dětmi jsme na něj čelali ve stanu a hráli pexeso, protože venku pršelo. Sbalit stan v dešti pak byl celkem zážitek. A co myslíte, že ty děti? Jasně, že byly spokojený. Běhaly kolem s kloboučkama na hlavách, sekaly kopřivy mečem, zakládaly šnečí farmu a sbíraly nalezené věci v už skoro prázdném kempu.

Na Vltavu klidně i s dětmi

Mám-li to sumarizovat, s dětmi na raftu není třeba se bát. Jezy jsou celkem snadno sjízdné. Děti mají stejně po celou dobu plavby na sobě plovací vesty, barely s věcmi i pádla máte přivázané.

Lidé jsou družní, lodě se připojují k lodím, vzájemně se  se ochutnává víno a pálenky, děti se v lodích navštěvují.

Samík celý prodloužený víkend zvládl na lodi s teplotami, bez postěžování si. Elenku počáteční hysterie ze strachu opustila za druhým jezem, zpívalo se a bylo fajn. Rybářský prut, co jsem Samíkovi vyráběla, zkončil hned druhý den v koši ze strachu, že nám háček rozsekne raft. Jednu pirátskou vlajku jsme ztratili na prvním jezu, druhé se na zemi v raftu rozpil obrázek malovaný fixami tak, že obarvil Elence bundu. Do podběráku Samík žádnou rybu nechytil.  Ani to, že první den na vodě s přestávkami pršelo, že měli občas strach, že přes den bylo chladno a v noci celkem zima, nepokazilo jejich dojem z naší první plavby. A v autě na zpateční cestě se nechaly slyšet, že příští rok jedeme zas. Strašně se těším. Když totiž vyjde počasí, bude to úžasné. Jsem celá dojatá a zamačkávám slzu pokaždé, když si vzpomenu, jak mezi chvílemi na zabití byly zlatí …