I přes nedostatek času se občas dostanu k nějakému ladění dekorací v bytě. Ty – pro někoho málo postřehutelné maličkosti, které dělají byt bytem – jsou pro mne důležité. Už proto, že už nějaký ten rok trávím nejvíce času doma s dětmi, dělá mi radost dívat se na pěkné věci. O to víc, když spolu trochu nějak harmonizují, jsou v souladu s mým aktuálním vkusem ( ten se mi v průběhu posledních let tedy dramaticky mění) a ještě víc, když si je mohu vyrobit sama.
S kompletní rekonstrukcí velkého dětského pokoje jsem se pustila i do pořizování nových textilií. Nakoupila jsem látky s geometrickými vzory (po skandinávku, jak jinak) a na ty, na které bych musela čekat, než dorazí z Korey, jsem rezignovala a pustila se do výroby vlastního vzoru.
Nakoupila jsem si na to bílou bavlnu v metráži. Zábavu s výrobou vlastní vzorované látky mi kazila snad jen ta příprava materiálu. Bavlna má totiž až dvacetiprocentrní srážlivost a tak je nutné látku předem vyprat. Poté je nutné ji samozřejmě vyžehlit a všechny víme, že žehlit bavlnu je za trest, ale je to nutné pro přesnost střihu. Také se prý látky (nevím tedy, jestli se to týká i této bílé bavlny) upravují lehce impregnací, aby se tolik nešpinily a to je v našem případě nežádoucí, protože budeme chtít na látku dostat barvu, kterou bychom tam rády našly i po vyprání, že?
Rozhodla jsem se ušít si dekorativní polštář. Látku jsem si nejprve nastříhala. Protože má výplň rozměr 48 x 48 cm, ustřihla jsem obdélník 98 x 50 cm, 1 cm počítám vždy na švy.
Ušité výplně polštářků jsem nakoupila v Ikey. Důležité je, aby potah výplně byl bílý, pokud šijete bílý potah. Barevný podklad by totiž prosvítal.
Protože aktuálně podléhám barevnému minimalismu, což je teda v domácnosti se dvěma špinďuchama nepraktické, koupila jsem si na kreslení na textil černé gelové pero značky Pentel a byla jsem z něj nadšená. Za pomoci velkého krejčovského pravítka jsem na látku nakreslila čárový vzor.
Tip: podívejte se na moje květináče z pratelného papíru.
Ušít polštářek je pro holku vyrůstající v osmdesátkách level pro naprosté začátečníky. Na šicím stroji jsem zažínala v době, kdy mi mamča na židli podkládala pod zadek peřinku, abych viděla na to, co šiju a šlapku podkládala velkou krabicí, abych na ni nohou dosáhla. Takže šití už je na tom všem to nejmenší.
Plánuju pustit se do dalších, protože tohle byl relax se spoustou muziky. Jak se vám líbí a jaké vzory máte rády vy?
Přeju svým polštářkům co nejméně upatlaných dětských ručiček a vám spoustu zábavy, pokud se taky do nějakého pustíte.
Komentujte jako první!