Moderní rámování obrazů – plovoucí rám

Jste-li milovníkem výtvarného umění, pak doma zaručeně máte nějaký originál. A pokud se jedná konkrétně o obraz na plátně a kupujete ho nezarámovaný, stojíte před dilematem, jak ho zarámovat co nejcitlivěji.

Na trhu je velká nabídka rámů a rámečků. Většinou jsou ty klasické, jak je všichni známe z nábytkových obchodů. Mají různé tloušťky, barvy, dekory, dělají se z plastů, dřeva či hliníku. Pokud malíř už při malování obrazu na tuto variantu rámování myslí, pak počítá s částečným překrytím motivu v krajích.

Jenže jsou taky obrazy, jimž by vizuální „ukrojení“ okrajů neprospělo a takové si zaslouží ten nejelegantnější způsob rámování do tzv. plovoucího rámu.

Plovoucí rám – FLOATING FRAME

Co se estetiky týče, mám raději věci jednoduché, často možná až strohé. Dávají prostor vyniknout věcem výraznějším a nezápasí s nimi o pozornost. Zejména soudobá malířská díla si zaslouží vyniknout v rámech bez vzorů. Některým obrazům možná sluší i nezarámovaná „nahota“. Já se domnívám, že skoro každému originálu rám sluší. Už proto, že se nabízí nenápadná, ale efektní varianta právě plovoucího rámu, který zboku zakryje technická místa obrazu (sklad plátna).

Plovoucí rám ani z části nezakrývá přední část obrazu. Plátno na napínacím rámu v rámu plovoucím opravdu pomyslně plave. Většinou je mezi plovoucím rámem a obrazem zachována mírná spára, aby motiv vyniknul a s rámem nesplýval.

Svépomocné rámování

Nevím, nakolik už je v zakázkových rámovacích službách plovoucí rám rozšířený, ale tam, kde je, nejde samozřejmě o levnou záležitost. Já jsem se rozhodla si originální plovoucí lištu objednat a rám si sama vyrobit. Jde vlastně o lištu „elkového“ profilu. K dostání jsou většinou z měkkého dřeva v přírodní variantě nebo v barvě.

K výrobě rámu jsem potřebovala jen malou pilku na dřevo, přípravek na řezání 45 stupňového úhlu, tužku, pravítko a sponkovací pistoli, kterou mám doma už léta na napínání plátna a renovace nábytku.

Změřila jsem si výšku a délku obrazu, který jsem rámovala a z každé strany připočetla navíc půl centimetru na spáru. Naměřila jsem na vnitřní rozměr rámu, nikoliv venkovní. Lištu jsem si nařezala, hrany vybrousila smirkem, natřela spojované plochy Herkulesem a nařezané lišty zezadu a uvnitř spojila sponkovačkou. Připevnit obraz do rámu můžete přiťuknutím několika hřebíčků ze zadní strany rámu.

 

Protože jsem řezala ručně a úhelník na řezání dovolil pilce velkou vůli, hrany nebyly ideální a tak mi rohy úplně nedoléhají, ale na první pokus „v ruce“ jsem spokojená. Příště to zkusím svojí novou přímočarou pilou.

Do rámu jsem vložila obraz od místního malíře Romana Stratila, který jsme vybrali Samíkovi jako dárek k únorovým kulatinám. Umčo bude zdobit už brzy jeho nový pokoj. Obraz nese název „Salvador“ a já ho tam vidím. Co Vy?

 

Máte doma taky nějaký originál? Nebo po nějakém toužíte? Který je váš oblíbený výtvarník/výtvarnice?