Jsem zase poslední. Na ostatních blozích už se to nějakej ten týden hemží Velikonocema a já finišuju jen tak-tak.
Dům máme jako hrad. Kromě mých DIY dekorací, obrázků dětem do pokoje a jednoho linorytu, nezdobí naše stěny žádné seriózní dílo. Až doteď. Před nedávnem jsem dostala příležitosti k nákupu. Tak jsem možná zase trochu dospěla.
Je to už zase nějaký ten pátek, co jsem mezi jinými propadla weavingu, neboli tkaní. Takový malý tkaný kobereček na stěně totiž umí nadělat spoustu parády a vpustit útulno do bytu. Já na něj navíc použila zbytky vln. Zdědila jsem je po babičce, která se mi ve vzpomínkách stále vrací ve vlastnoručně pleteném svetříku.
