Seriál UPCYKLACE KUCHYŇSKÉ LINKY: natírání křídovými barvami

Ze všech mých vlastních renovačních projektů nábytku byl tento asi nejvýživnější.

Co si pod tím představit, že jo? Kdyby nebyl natíraný základ fóliovaný, jsem si jistá, že by s tím nebylo zas až tolik práce. Na druhou stranu je změna tak velká, že to za to úsilí stálo.

Obecně nemám ráda, když se vyhazují věci, které jsou stále funkční a neopotřebované, někdy mám až výčitky, jakým konzumem žiju. Můj vlastní konzum dost podléhá mým estetickým požadavkům a vášním. Snažím se je vykompenzovat pílí, starému dávat nové podoby, kvalitní materiály oživovat a vybavení příliš nestřídat. Nenakupovat impulzivně, co opravdu nepotřebujeme. Samozřejmě si i ráda zautrácím ve všech směrech. Můj pohled na věc potřeb se pomalu proměňuje, ale mám tam ještě rezervy.

Pohnutky a důvody k přetření staré linky jsem popsala v předešlém článku tohoto kuchyňského seriálu. Nechala jsem Vás nahlédnout do kuchyně ve stavu před natíráním. Žádná sláva, ale už tomuto stavu kuchyně vlastně předcházela řada úprav. Například výměna obkladů a dlažby, výmalba, výměna úchytek, lustru a jedné z pracovních desek (druhá ležela šest let ve sklepě a čekala na výměnu dřezu).

Křídové barvy

Zbavit se nepěkné barvy naší linky koupené s domem mě napadlo až ve chvíli, kdy jsem narazila na pojem „křídové barvy„. Jejich vzhled je tak okouzlivě hebký a odlišný od barev akrylových či syntetických, že jsem začala pátrat, nakoukávat videa, studovat jejich složení a pátrat po kvalitních značkách.

Jako nejpřiléhavější popis vzhledu barev mě napadl příměr ke kloboučku hřibu praváku. Tak heboučká a sametová.

Svého favorita jsem našla od holandské značky Finess. Po telefonickém poradenství s profíkama z SVK-barvy.cz jsem u nich nakoupila všechno potřebné.

Odstín jsem vybrala podle vzorkovniku RAL A ačkoliv nemám úplně ráda zelenou, pro jednu její variantu slabost mám. Fotky na vašem zařízení mohou trochu klamat, pozor na to. Sešla se mi tu slušná řádka dotazů na přesný odstín, takže ten je S 5030-G50Y. Z balení 2,5 kg mi ještě trocha zbyla.

Prosím, promiňte podrobnost následujícího postupu. Nedokážu odhadnout míru vašich zkušeností, tak raději pečlivěji, bez hromady následných doplnění v komentářích. 🙂

Na internetu jsem našla hromadu videí, jak se bere útokem celá linka bez jakéhokoliv šroubování. Pokud to má ale trochu vypadat, chcete se pěkně dostat na všechny hrany a nezababrat si kování, nevyhnete se aspoň základnímu šroubování. Já jsem na tuhle práci měla dva pomocníky, bez kterých bych se neobešla: aku šroubovák a Eluší.

Postup natírání

1. Příprava podkladu

Na té závisí celý úspěch vynaloženého úsilí. Křídové barvy mají sice i na plastový povrch dobrou přilnavost, ale má to podmínky:

• Precizní umytí a odstranění všech nečistot a mastnoty. Já jsem jako první umyla důkladně všechna dvířka drsnou houbičkou silnou jarovou vodou. Osušila jsem čistě vypraným hadrem a poté ještě pro jistotu odmastila technickým lihem (na hadříku).
• Narušení povrchu. Jemným smirkem jsem celoplošně brousila, abych narušila a „zmatnila“ povrch. Na fotkách se mi snad podařilo zachytit detail, jak by to mělo vypadat. Kdybych měla tvarově nekomplikovaná dvířka bez oblinek, použila bych asi klasický smirkový papír na dřevěné destičce (zapomeňte na kus smirku jen tak v rukách), ale s oblinkami a rožky mi neskutečně usnadnily práci smirkové kostky (nebo jak se tomu).
• 
• TIP!    Na osmirkování celé linky bych spotřebovala desítky kostek, kdybych je pokaždé, když se zanesly a přitom ještě neošoupaly, vyhodila. Stačilo je po zanesení prachem umýt kartáčem a nechala oschnout.
• Po osmirkování je potřeba dvířka znova dobře umýt od brusného prachu a otřít do sucha. Příprava byla na tom všem asi největší pruda, pak už to ale šlapalo jako po másle.

2. Ochrana nenatíraných ploch

Pro dodržení pěkných okrajů natíraných ploch je nejlepším pomocníkem papírová páska určená pro malíře pokojů. Tou si precizně oblepíte plochy, které chcete ochránit. Ideálně až po smirkování. Vypomoci si s ní můžete i při ochraně komponentů, které si nechcete ušpinit barvou.

3. Technika natírání

Natírat můžete jak štětcem, tak válečkem. Válečků, stejně jako štětců, je celá řada druhů. Záleží na vzhledu, kterého chcete docílit. Některé projekty mají rády viditelnou stopu štětce (spíš rustikální a venkovský styl). Já jsem potřebovala co nejméně viditelnou stopu čehokoliv, ideálně vypadající jako nástřik. Prostě co nejhladší. Začala jsem malým pěnovým válečkem, ale ten nechával krupičkovitý povrch. Takže jsem sáhla po válečku s malým chloupkem. Na oblinkatá dvířka i hrany korpusu jsem musela použít váleček malý, abych se pěkně dostala do všech úzkých míst. Zato venkovní boky korpusů, čili větší rovné plochy, jsem natírala velkým, aby to trochu odsýpalo.

4. Počet vrstev

Ten záleží na podkladu. Pokud je savý a pěkně hladký, můžou stačit i vrstvy dvě. Já jsem natírala nesavou plastovou fólii a na té kryvost trochu horší. Natírala jsem vrstvy tři.

TIP! Poněvadž jsem linku natírala v kuchyni za běžného provozu čtyřčlenné rodiny, muselo to odsýpat. Rychlost práce ale záleží na rychlosti schnutí. S tou jsem si vypomohla malým vyhřívacím ventilátorem. Bez něj bych natírala ještě teď.

Rožky, do kterých jsem se nedostala válečkem, jsem za mokra dotřela zase tím špičatým štětcem. (Každá fotka je focena v jinou denní dobu, při jiných světelných zdrojích, proto to barevné rozladění.)

Nelekejte se, že barva flekatí. Pouze vlhká před uschnutím může se jevit jako světlejší. Po uschnutí se odstín sjednotí.

Prosklenou část dvířek jsem si polepila taky páskou, ale ukázalo se, že by bylo rozumnější před natíráním sklo raději vytáhnout a poté znovu vsadit. My máme naštěstí sklo jen v jediných dvířkách.

5. Povrchová úprava do kuchyně

Možnosti povrchové úpravy křídové barvy jsou dvě. Mluvím o těch dvou, které nenaruší hebký křídový vzhled a jsou přímo na křídové barvy určené. Tou první je vosk, který jsem použila na renovaci starožitné skříně k Elence do pokojíčku. Vosk je překrásný povrch, ale netroufla jsem si dát ho do kuchyně, kde bude muset odolávat mastnotě, ušpinění od barevného jídla a vlhkosti. To je velká zátěž. Zvolila jsem proto lak.

Laku jsem dávala vrstvy dvě. Zdálo se mi, že jedna nestačí a chtěla jsem mít jistotu snadné údržby. Nanášela jsem po dobrém proschnutí barev stejným způsobem jako barvu.

Úchyky jsou kořením výsledku

Při renovaci pracujete s tím, co máte, tvar dvířek je daný. Když kromě změny barvy ještě vyměníte úchytky, můžou se stát divy. Myslím, že u nás k tomuto úkazu došlo. Bukové kuličky o průměru 30 mm dodaly lince definitivně hravost a kýčovitému stylu odlehčily.

DIY úchytky vznikly navrtáním bukových koulí za pomoci stojanu na elektrickou vrtačku, kterou jsem kdysi dávno nevyžádaně dostala k narozeninám od tchána (moji blízcí mě občas umějí výběrem dárku překvapit.). Do kuliček jsem našroubovala vruty. Takto připravené se daly pohodlně nalakovat (3 vrstvy polomat). Jako stojan pro schnoucí kousky posloužil kus plastelíny.

Odstranění nepasujících kusů

Pro celkové doladění kuchyně jsem odstranila oblinkatou tmavou polici a nechala si truhlářem vyrobit mnou navrženou, tvarově jednoduchou dřevěnou polici pro propojení materiálu s úchytkami. Konečně jsme vytáhli ze sklepa roky ležící druhou pracovní desku. Na straně dřezu a sporáku tak máme konečně stejnou pracovní desku jako na druhé straně kuchyně.

Tvrzený kámen jsme se zatím rozhodli nedávat. Je to velká investice a zjistili jsme, že tuto desku je pak při výměně skříněk velmi obtížné (ne-li nemožné) přeinstalovat.

Konečně nový dřez a dřezová baterie

Na zděděný malý nerezový dřez žehrám už dlouhou dobu, ale stálo to vlastně jen na mém odhodlání vybrat si jiný. Jak moc posouvá dřez úroveň komfortu v kuchyni, bych vám nezvládla dostatečně opět. Je to prostě pecka! Vybrali jsme černý granitový dřez i baterii od značky Schock a od té doby se doma pereme, kdo umyje nádobí, chápeš.

Kuchyňské doplňky a ladění

Držela jsem se hravé linie i při pořizování doplňků. Vlněné barevné detaily na jutových koberečcích zapůsobily jako koření. Silikonové doplňky v podobě pudrově růžového odkapávače a skořicové podložky pod horké hrnce si ještě přisadily. To všechno v přírodních tónech.

Vzorované sklo v jediných skleněných dvířcích vyměněno za mléčné a je hotovo. Ještě se chystám vyměnit sporák. Jsem stále největší fanda ohně v kuchyni, ale možná se nechám nakonec ukrkat na nějakou indukční desku. Uvidíme. Na ní mě láká snad jen ta bezkonkurenční udržovatelnost. Oheň je rychle regulovatelný a každej opravdovej kuchař vaří na ohni, to je protiargument. Asi by mi pomohly nějaké vaše postřehy co se sporáků týče. Do komentářů, děkuju.

Pozor na vodu!

Snad jen jedno upozornění mám. Aby si křídové barvy zachovaly svůj opravdu hedvábný vzhled i omak, je při povrchové úpravě lakem nutné použít lak speciálně na křídové barvy. Ten je však labilní co se vlhka týče. Čili když vám steče voda po dvířcích a není okamžitě setřená, zanechá mokrá stopa bledou stopu. Nelekejte se, po uschnutí hned mizí.

Problém by mohl být z dlouhodobějšího hlediska třeba na boku skříňky přímo u dřezu, jako to máme my (viz první fotka stavu „PO“). Tam je to totiž věčně postříkané a tak jsem tuto část zalakovala běžným lakem akrylátovým v polomatu. Nic neflekatí, voda pěkně stéká a údržba je perfektní. Jen jsem si tím ověřila, že s běžným lakem ztrácí křídová barva význam – získá tvrdý vzhled a vypadá jako obyčejná barva.

Fotogalerie PŘED A PO

Teď už dost řečí, napínám vám celé měsíce, tak jdeme na to.

Zděděná kuchyň před renovací:

A teď teda vstupte do mého nového království veselého vaření: