Jako malé holčičce se mi vryl do paměti babiččin sirup. Byl lahodný, vyrobený s láskou z nasbíraného ovoce ze zahrádky. Měl sice sedlinku a nebyl čirý, ale byl to kus přírody ve sklenici.
Takový jsem nepila už léta. Každoročně dělám v sezóně sice marmelády a suším různé druhy ovoce, to je u nás grunt. Zvládám ještě bezinkový sirup (letos se mi teda nabídla maminka, když viděla, jaké máme tempo), ale na ty ovocné už čas jen těžko vyškrabávám…
Vzpomínku na babiččin sirup mi před pár lety vyvolal jablečný cider, který jsem ochutnala na nějaké akci. Ne že by byl tak sladký, ale byl stejně svěží a echt přírodní a mě v tom zástupu už ochutnaných zaujal moc. O jaký cider se jedná?
Značka CIDRE99 vznikla v roce 2015 na adrese Roštín č. p. 99. Naše cidrerie zpracovává jablka z vlastního sadu a od pečlivě vybraných dodavatelů. Historicky se na našem statku zpracovávala jablka ve formě moštů nebo kvašených či destilovaných nápojů. Staré výrobní postupy jsou z části zachovány, ale jsoupři způsobeny našim chutím. Cílem výroby je zachování řemeslného zpracování moravského ovoce s použitím tradičních postupů při výrobě cidru.
„CIDRE99 je cidre vyrobený tradiční francouzskou metodou. Mošty se šetrně lisují, přirozeně odkalují a za chladna kvasí pomocí kulturních kvasinek. Vlastní proces kvašení probíhá v klasickém
francouzském dubovém sudu. Po prokvašení cidre nefiltrujeme, ale necháme sedimentovat a několikrát stáčíme. Následně se cidre plní do tlakových lahví, ve kterých několik měsíců zraje a získává přirozené perlení. Našim cílem je vyrobit dobře vybalancovaný svěží suchý cidre s vyšším obsahem alkoholu.“
Na návštěvu roštínského statku se vydala reportérka regionálního webu region-kromerizsko.cz.
„Cidre99 poznáte na první dobrou, protože není vůbec sladký. S cidery z běžných obchodů nemá moc společného. Suchá a svěží chuť perlivého jablečného vína může zpočátku trochu překvapit a je dobré dát mu víc šancí. Malinko se k němu propít, jak se tak říká. Nefiltrovaný, nepasterovaný, bez cukru, bez barviček navíc. Prostě jablka ve své nejlepší formě.
Na dvoře starého statku s číslem popisným 99 je teď na podzim docela příjemné závětří. Z velkého ořešáku padají ořechy papíráky, fenka Rosa sedí v hromadách listí a pečlivě je louská mezi zuby. V sudech tiše zraje cider a Jakub pobíhá kolem, vaří nám kafe, otevírá lahev klasického cideru, tichého cideru, loňského cideru, letošního cideru, do skleničky odlévá jablečný burčák. Svéráznějšího chlapa abyste pohledali.
V téhle sympatické (budoucí) cidrerii přikládá ruku k dílu nejen Jakub Neuls a jeho kamarád Peter Krajčík, ale také Jakubova sestra a vypadá to, že i velká část rodiny. Na Cidre99 se totiž dobře zvyká, takže ho vozí do čím dál více restaurací a kaváren po celé Moravě (a tak trochu i do Prahy). Jestli se zadaří, ochutnáte ho i letos na brněnských vánočních trzích.
Jablka ze starých sadů tady v Roštíně moštují v malých objemech a nechávají vyniknout jejich přirozenou moravskou náturu. Práce je s tím spousta. Jablečný most leží ve velkých kádích, kde se prokvasí až do podoby jablečného burčáku. Postupně se odkaluje a ukládá do dubových sudů, ve kterých pak zraje až do chvíle, než ho tu stočí do skleněných lahví, uzavřou korunkovým uzávěrem a naservírují vám ho dobře vychlazený na stůl ve vaší oblíbené kavárně.
V Kroměříži na Cidre99 narazíte třeba v našem oblíbeném VeloCafé. Všechna místa, kde ho ochutnat ale hledejte na webu. Je to možná trochu svéráznější pití, ale protože je z podhůří Chřibů, ani jiné být nemůže. Ti otrlejší ho mohou trochu vyšperkovat štamprlkou jablkovice. Jestli někdy přijede návštěva z Čech, za tenhle drink vás bude milovat.“
„Rosa už má nejspíš všechny ořechy vylouskané, takže se nám teď otírá o nohy a dožaduje se pozornosti. Podrbeme ji za ušima, rozloučíme se s Jakubem a odcházíme starými dřevěnými vraty o pár skleniček veselejší, než když jsme sem přišli. Jestli jste na Cidre99 ještě nenarazili, je čas se spolu seznámit.“ (autorka textu i fotek)
Krásněji bych to nenapsala. Přiznám se, že při čtení reportáže mi běhal mráz po zádech. Taky jste z něj najisto dokázali nasát atmošku statku a nasazení této skvělé party lidí, což? Už se těším, až se s nimi zase osobně potkám na prosincových farmářských trzích, kam nás kroměřížáky jezdí už tradičně občerstvovat.
Zasoutěžit si o celou bednu tohoto osvěžujícího moku můžete tady nebo tady.
Pro dnešek se s vámi loučím a zítra v dalším okénku s přírodní kosmetikou se těším na viděnou.
Komentujte jako první!