Soutěže

Soutěžní adventní kalendář: den 24

2.12.2019

S posledním okénkem v předadventním kalendáři mám den zpoždění. Možná to tak mělo být, protože poslední host v tomto projektu je speciální.

Můj víkend byl celý v duchu workshopů. Celý jsme ho protvořili v partě fajn holek, které si přijely z různých koutů republiky za mnou do Kroměříže vytvořit batohy a tašky z pratelného papíru nebo adventní kalendář pro své ratolesti. Oba dny jsme natáhly do pozdních večerních hodin. A mně po víkendu došlo, jak moc „ozdravné“ je takové společné setkávání a tvoření. I s tím tak trochu tématicky souvisí téma, kterého se dnes chci dotknout.

V říjnu jsem na akci Meet papír v Brně měla svůj stánek hned vedle skvělých žen z Lemniskáty. Byly tam se zlomkem svých zajímavých a opravdu krásných výrobků z papíru.

Lemniskáta je nestátní nezisková organizace s chráněnou dílnou. Pod její střechou tvoří lidé s fyzickým, psychickým nebo mentálním postižením. Paní ředitelku Vlastu Urbanovou jsem po akci zkontaktovala a poprosila ji o pár slov k činnosti Lemniskáty.

„Napište mi pár slov o vaší chráněné dílně,“ poprosila mě Markéta, a já tedy píšu.

„Nevím, o čem dřív: o tom, že děláme nádherné sešity z ručního papíru, který v rodinné manufaktuře Papyrea dělají z bavlny, lnu a třeba rozemletých riflí nebo z trusu koní, slonů, zeber či oslů? Že za spotřebovaný papír sázíme stromy, abychom snížili dopad své činnosti? Že se snažíme nemyslet jen na sebe, ale učíme se společně pomáhat těm, kteří to také nemají lehké? Letos třeba vyrábíme notýsky pro Zdravotního klauna, aby si nemocné děti mohly psát vzkazy se svými rodiči a kamarády, když kvůli slabosti nemohou přijímat návštěvy. Nebo mám psát o tom, že začínáme k výrobě kožených deníků používat veganskou kůži malai, kterou s pomocí konkrétní bakterie vyrábí z kokosové vody a banánových vláken Zuzka Gombošová? Mám psát o beneficích, které pro nás pořádají kamarádi, nebo o té, kterou chystáme na podzim v Divadle Kampa my? Nebylo by lepší zmínit se o umělcích, kteří s námi spolupracují? Jarda Dušek, Jindřich Štreit, Andrea Tachezy, Petr Nikl, Zdeněk Lhotský a další…

Tohle všechno, řekla jsem si, je ale možné najít na našich webových stránkách. A tak jsem se rozhodla nakonec psát o lidech, kteří naši chráněnou dílnu, sídlící v Balbínově ulici na pražských Vinohradech, tvoří. Třeba o Rádě, která má narozeniny, Downův syndrom a Čakyho. Narozeniny dnes, Downův syndrom pořád a Čakyho nosí do dílny jen v pondělí a úterý. Je to plyšový pes, ve skutečnosti ale Rádino alter ego, které za ni říká sprosťárny a lechtivé komplimenty. Je schopná tančit kdykoli na cokoli: na koncertu Jardy Hutky, při klasické kytaře Pavla Steidla, při hře na didjeridoo Ondry Smeykala nebo na africkou koru Jardy Mugrauera.

Nejmladší Kačence je dvaadvacet, má také DS, a jak Ráďa ráda tančí, tak ráda se Kačenka usmívá. A pronáší proslovy. Jsou plné slunce, radosti a vděčnosti, Kačenka nás chválí za to, že je jí na světě dobře. Nejstarší Danušce je jednašedesát. Vzpomínám, jak přišla poprvé: nedůvěřivá, nekontaktní. Teď si za námi na začátku i na konci pracovní doby chodí pro objetí. Vedle ní sedí Pavlík. Když mu bylo pět, porazilo ho auto. Levou část těla má lehce ochrnutou, přesto každý den po pracovní době doma ručně šije a do plátna váže kroniky. Práci s papírem miluje a jeho omezení pro něj není překážkou. Inspirativní přístup. Z chodby haleká Lukášek – umí se zlobit i radovat stejně vášnivě. Mám radši to druhé – tehdy jsem totiž láska, koblížek a miláček. Když převáží to první, učím se respektovat zlost pramenící z pocitů nedocenění. Šárka, Radka, Martin i Ríša mají zraněné duše, bolavé z nepřijetí a nedostatku lásky. Přesto jsou všichni čtyři kreativci – Šárka peče, šije a tvoří, Radka je výtvarnice, Martin fotí a Ríša je básník, křehký, laskavý, noblesní. Jeho haiku jsme vydali knižně.

Zvonek se ozve čtyřikrát – přichází Péťa s Jaruškou, nerozlučná dvojice. Jaruška miluje Rottrovou, píše vlídné dopisy úplně bez chyby a každý den mně a mému muži v esemesce přeje „krásný a romantický večer, přátelé“. Péťa ví o každém z dílny, kdy se narodil. Máme ještě jednoho Petra, je na vozíku a já mu říkám v duchu Šrek. Je podobně mohutný a úplně stejně se rozzáří, když se rozesměje, což dělá často. Při bubenickém workshopu se proměnil v šamana na kolečkách a občas jsme se v rytmu i setkali – malý zázrak. A pak je tu Klárka, i ona se už nechá obejmout a přesvědčit, že bubáci v metru nejsou, a když, tak že nám neublíží. Kéž bychom všichni dokázali pracovat se svými strachy tak statečně jako ona a další lidi od nás z dílny, říkám si, když si je jednoho po druhém prohlížím.
B. k nám přišel s posudkem agresivního, nezaměstnatelného muže. Život mu uštědřil pár pořádných kopanců, které bych zažít nechtěla, trvalo několik let, než jsme si získali jeho důvěru. Rozdal by se pro své kočky a známé, miluje děti, je v něčem podobně čistý jako ony. Když jsem ho chválila, že pomáhá, odpověděl: „To mě nemůžeš chválit. Pomáhat je přece normální, ne?“Aktuálně chybí H., šikovný knihař, který boje se svými démony právě odvádí pod dohledem lékařů. A přibyla další Šárka – pokorná, opřená o víru v Boha, zraněná na duši i na těle, ale odhodlaná začít se mít konečně ráda.
Zakladatelka Radka pojmenovala dílnu Lemniskáta. Je to matematická křivka znázorňující ležatou osmičku, ale i symbol pro dvě srdce – to fyzické, které nám tluče v hrudi, a to duchovní, které nám umožňuje mít rád. Možná i to jméno pomáhá tomu, že je nám v dílně spolu dobře. Většinou. O tom jsem vlastně chtěla hlavně psát. Jenže pět tisíc znaků je na lásku málo… A Ríšovi jsem slíbila zveřejnit jedno jeho haiku: Svetlá v diaľave / predsa len mi poskytli / dôvod na radosť.
P. S. Poděkování Andrejce, Andy, Helence, Janě, Janíčkovi, Jarce, Jitce, Pavlovi, Petrovi, Václavovi a Věrce. Bez nich by Lemniskáta nebyla taková, jaká je.“

 

Dnes to nebude ani tak o soutěžení. Ale dárek můžete dostat přeci. Dárek v podobě příležitosti podpořit činnost Lemniskáty, která rozdává radost.

Forem podpory máte na výběr více. A to jednak koupí neobyčejných výrobků  jako jsou diáře,  kroniky, herbáře, zápisníky a sešity vyrobené například z  ručně vyráběných papírů, upcyklovaných luxusních kalendářů, dekorované uměleckými fotografiemi atd. Nabídku mají velkou a moc pěknou. Nebo můžete jít cestou přímé finanční podpory.  Můžete se též vstoupit do Společenství přátel Lemniskáty, stát se dobrovolníkem nebo za vaši firmu nabídnout speciální formu pomoci.

Lemniskáta nabízí taky exkurze pro školy a workshopy, při kterých mají nejen žáci příležitost vyrobit si za asistence handicapovaných přátel Lemniskáty něco pěkného a odnést si kromě výrobku i  zážitek, který je obohatí.

Tip: podívejte se na moje květináče z pratelného papíru.

Já bych přála Lemniskátě do dalších let spoustu rozzářených tváří, radost z tvoření a spoustu nových milých setkání.

Vám všem, kteří jste zavítali v průběhu projektu adventního kalendáře děkuju. Dnes jsme losovali o křeslo CHILLO. Zdenda mi hodil číslo. Sčotla jsem to a doufám, že šťastnou výherkyní se stává  _blankanna_, které tímto blahopřeju.

Přeju vám z celého srdce co možná nejklidnější dobu adventní. Do Vánoc se tady ale určitě ještě promítnu s pár články, doufám. Plánů je mnoho, uvidím, co stíhám. Hezké pondělí!

Může se vám také líbit

Komentujte jako první!

Komentujte článek