Staré židle v novém hávu

V zimě jsem dostala možnost odkoupit z jedené nejmenované fabriky vysloužilý nábytek, který čeká osud už jen na skládce. A co vám budu povídat, našla jsem tam spoustu pokladů. Aby se přesunuly od nás ze sklepa do vyšších pater domu, budou zasluhovat spoustu práce.

Jeden z mých úlovků jsou TON židle někdy ze začátku šedesátých let, jestli si dobře vzpomínám na štítek. Ulovila jsem dva kusy. Byli v žalostném stavu, chudinky.

Dostat ze židlí polstr a přilepený molitan byl úkol težší, než se na první pohled zdálo. Kdybych dopředu tušila, jaká to bude dřina, mohu s čistým svědomím říct, že bych tuhle bitvu vzdala předem. Molitan byl tak steřelý, že se sypal a byl k dřevotřísce přilepený silnou vrstvou lepidla. A tady už mi špachtle byla jen ke škrábání se na hlavě při přemýšlení, jak ten nános ze židlí dostanu.

Nezbylo, než běžet do ho hobbymarketu a pořídit si horkovzdušnou pistoli, kterou doufám využiju na další renovace. Ovšem takové opalování lepidla a molitanu není zrovna rajský plyn, že. S rouškou přes obličej jsem židle 3 dny opalovala a další dva dny brousila profesionální bruskou. Na zaoblených částech židle jsem už bouhužel musela zapojit sílu rukou a obyčejný brusný papír.

Co se mi ale vylouplo po této dřině pod rukama, navodilo mi velkou radost. Ladné tvary dřevotřískové konstrukce mě uhranuly tak, že jsem se rozhodla je neskrýt pod polstr, ale načančat je do laku v lesku.

Odšroubované železné nožky jsem nastříkala bílým lakem a tady je máte: židle jako lusk. A můžu vám říct, že dětem při malování u stolu moc sluší …