DIY nástěnná lampa ze staré veteše

Buď na ty retro krámy mám takové štěstí, nebo některé věci považuju za pěkné jenom já a žiju si ve světě, kterému rozumím taky jenom já sama. I na tuhle variantu jsem už ale připravená.

Zřejmě právě kvůli této mojí vášni pro recyklaci mě na spolupráci oslovil i magazín SLOU, který je celý postavený na dneska tolik akcentované udržitelnosti.  Jestli ještě SLOU neznáte, něco si o něm přečíst můžete tady. A protože tohle zajímavé čtení mělo úspěch v elektronické podobě, rozhodli se kreativní lidé, kteří za tím vším stojí, že skočí do tištěné formy. Mně se časopis líbí moc. Jestli i vám, pak je možnost si ho buď objednat přímo do obýváku na konferenční stůl ke kávě nebo si pro něj můžete zajít na akci zvanou SLOU DAYS. Ta první letošní se konala v červnu v OD Kotva v Praze, druhý termín je plánovaný na listopad.

Mám čest v tomto krásném magazínu figurovat v rubrice DIY a mám z toho velkou radost.

To jsem ale odběhla. Dneska vám chci představit naši tak napůl retro lampu. Zachytila se mi náhodně do sítí tuším na Sbazaru. Přesně si už nepamatuju, protože je to víc než rok. Pamatuju si jen to, že byla skoro za poštovné. Byla celá ušmouraná. Potřebovala pečlivě umýt kabel a vypínač, obrousit dřevěnou část, vyčistit hliníkové rameno a odstranit původní stínítko.

Na fotce to není moc vidět, ale hliníkové rameno má jemné šachovnicové glavírování. Původní vypínač jsem nechala. Ten je teda ultra retro, ale mně jaksik neva. Už jsem asi došla do věku, kdy mi některé věci vyvolávají intenzivní vzpomínky. A ty pak dělají spojler třeba k místu, kde mi bylo dobře a kde byli moji blízcí. Máte to taky tak?

Celé původní stínítko se nechalo jednoduše sundat odšroubováním závitu na žárovkové objímce. Asi bych se s něčím vyráběla, kdybych neměla v zásobě ulovené proutěné stínítko z „odloženeckého koutku“ v IKEA. Že jsem ratanový fanda bych lhala, ale tenhle materiál do rohu se sedačkou sedl jako prdel na hrnec. Taky bych lhala, že bych pohrdla ramennou nástěnnou lampou třeba od Flos, HOUSE DOCTOR, Menu, Vitra nebo Grupa Products (poslední jemnovaní jsou chorvatská pecka; ty jejich konferenčňáky, ách).

Jenže na druhou stranu jsem nadšená atmoškou, jakou dělá tohle proutěné stínítko při svícení. Jmenované designovky jsou ťuťu, ale holá žárovka při svícení už není taková hitparáda. Máme ji třeba na stropě v obýváku a moc ráda ji nerozsvěcuju. Svítí do očí, psát se při ní nedá, protože rozptýlené světlo není dost silné. Takhle v obýváku na strop se to ještě dá, ale nad jídelní stůl bych si „holou“ žárovku určitě nedala. Od doby, co máme stínítko, které vrhá stín na strop a světlo koncentruje jen na stůl a okolí, vypadá celá místnost mnohem útulněji.  Koncentrované světlo je alfou a omegou – známe třeba z IKEA, že? Útulně nasvícené interiéry prodávají a do košíku to pak všechno padá samo. Proto až tahle retro lampa doslouží, vítězem by se pak mohla stát tato lampa od Hübsch.

Nasadila jsem stínítko, trocha bolesti s vrtáním a šup s ní na stěnu. Je otáčecí kolem osy, takže buď svítí za hlavou při puštěné bedně nebo nad sedačkou při čtení.

Část finálních fotek je z minulého roku, část aktuální. Časem se nám možná ratanové stínítko okouká a vymyslím něco jiného. Z původního stínítka jsem si nechala drátěnou konstrukci, tak až najdu zase chvilku, no uvidíme.

Každým okamžikem letí tolik věcí do koše a na skládky. Jenom když jedu s odpadem na místní sběrňák, jede mi fantazie na plné obrátky, kolik věcí by se dalo poopravit a sloužily by fešně dál. Neskutečné množství odpadu vzniká nejenom v potravinářském a oděvním průmyslu, ačkoliv o těch slýcháme v této souvislosti nejčastěji. Je nejvyšší čas poopravit své myšlení a pokusit se žít více SLOU-slow. Každá „trocha do mlejnu“ se počítá. Někde jsem četla, že Češi při anketě sice horlivě přikyvují na snahy ochrany životního prostředí a recyklace, ale při další otázce týkající se aktivity jednotlivců už nebyli tak horliví. Spoléhají na řešení ze strany legislativních úprav. Stále se omílá, jak jsme na špičce Evropy v třídění plastů, ale o nejnovějších výsledcích obecného ekologického chování, kde jsme přesně na opačné straně žebříčku, se už tolik nemluví. Ekologie začíná právě u přístupu každého z nás…