Akce Malování

Začínám sbírat umění

4.2.2017

Dům máme jako hrad. Kromě mých DIY  dekorací, obrázků dětem do pokoje a jednoho linorytu, nezdobí naše stěny žádné seriózní dílo. Až doteď. Před nedávnem jsem dostala příležitosti k nákupu. Tak jsem možná zase trochu dospěla.

Nejsem typ, který chodí pro umění do obchodního domu s nábytkem. Taky si na zeď nevěším cintáty (čti citáty), neholduju nesmyslným plakátům se znaky v cool fontu, ani geometrickým obtiskům bramborových razítek. Raději, než „na zdi černo-bílý cokoliv v rámečku černým“, snesu bílý nic.

Občas dotáhnu nějakej výsledek mýho snažení z výtvarnýho kurzu, ale všechno vlastně končí povalující se ve sklepě nebo v garáži.

Na podzim jsem se na půl roku jsem přihlásila do výtvarnýho kurzu na UMPRUMku v Hradišti pod vedením pana Mikela, malíře a učitele oboru grafického designu. Opět si myslím, že z mých rukou nevzešlo nic, na co bych se chtěla dlouhodobě dívat. Ale: z předposlední lekce jsem si přivezla kupičku výtvarných dílek bývalých studentů.

Pár dní před Vánocemi pořádá uherskohradišťská UMPRUMka den otevřených dveří a jarmark prací oboru grafického designu a keramiky. Keramika tentokrát vyjímečně nebyla vůbec (to mi bylo dost líto) a grafika byla hodinu a půl po otevření školy takřka vyprodaná. Ulovila jsem jedinou věc, která stojí za zmínku, a to proto, že byla „zašitá“ mimo zorné pole nákupuchtivých davů. Jde o povedenou litografii ve formátu větší A4.

Na kurz mi pan Mikel něco vyštrachal z archivu na odkup. Vybrala jsem si pár drobnějších dílek.

A taky jednu velkoformátovou vtipnou litografii.

Přes Marťu z Mmmoje.cz jsem se seznámila s akademickým malířem Jirkou Klabalem. Kromě obrovských plachet s jeho studiema hanbatých figur v životní velikosti, který se nám do obytných místností nevlezou a budou tak zdobit schodiště a můj aťas, jsem si pořídila ještě další jeho výtvarný počiny, ze kterých mám obrovskou radost.

Vlastně jsem na ně narazila na Jirkových stránkách Klabart.cz. Slovo dalo slovo a o víkendu jsem už stála v jeho ateliéru a nevěděla, kterou z jeho grafik si vybrat. Nejraději bych brala všechny, ale zkrotila jsem se na tři kusy. Jedna z nich je barevný linoryt z cyklu „Světelné stromy“ v krásných pastelových barvách (formát 90×60).

Nechat jsem tam ani nemohla oba linoryty s aquatintou (75×52 cm) z cyklu „Odrazy“.

Jirka je děsnej talent. S velkou zručností a švunkem dlabal do lina rozkošný titěrnosti pro Marťu před mýma očima v tom jeho bohémským aťasu.

Kromě jinýho taky má rád práci se dřevem. A z této lásky nechal vzniknout značku FOP belts, pod kterou vyrábí krásný kožený opasky s ručně dělanýma originálníma přezkama. Pro ty, co mají styl.

Co se grafik týče, až je nasmolím do rámů, určitě se nevyhnete fotce, jak jim to u nás v obýváku sluší.

Začínám čím dál tím víc prahnout po umění na stěnách. Je to jako droga. Jak jednou začnete, nebere to konce.

A co máte na stěnách rádi vy?

Může se vám také líbit

12 komentářů

  • Odpovědět Marcela - Nordic Passion 4.2.2017 at 13:06

    Market, nadherne ulovky, hlavne tech studentu. Jsem ted na umelecke skole pracovne a take tam visi zajimave kousky, uz me napadlo zeptat se, zda by nebyly casem k mani, tak uvidime.
    A doma mi visi kdeco, snesu cokoliv, co se mi libi, jedno zda z Ikey, nebo „obyc“ komercni plakaty, detske maluvky nebo treba i me „obrazy“, pravda, z tech detskych i mych mam vetsi radost:-). Beru vse, vse si tu najde sve misto, navic je take rada menim, jsem v tomto trochu nestala. M.

  • Odpovědět Nina Klocova 4.2.2017 at 20:40

    Dobry vecer, libi se mi vas pristup a take ze nejdete s davem s temi cintaty nejlepe v anglictine! Ovsem samozrejme kazdy jsme jiny, takze nikomu to neberu. Ja jsem po rekonstrukci naseho bytu zacala vazit kazdy hrebik do zdi, zatim mame 2 pastely od jednoho sikovneho malire z Brna, dale jsem nechala preramovat jeden starsi obraz aby se sem hodil.. a jako posledni jsem si k Vanocum prala alespon reliefni tisk od Olbrama Zoubka. Jinak rada zaramovavam zvetsene fotky nasich deti. A take jsem zjistila, ze zajimave a originalni prace mene znamych umelcu nejsou zdaleka tak nedostupne, jak jsem si myslela! Rikam si, ze nektere ty kousky udelaji mym detem jednou vetsi radost nez tuctove plakaty, ktere casem omrzi a presto nejsou nejlevnejsi. Tesim se na ukazku, jak jste sve ulovky zaclenila k vam domu. Mejte se hezky. Zdravi Nina

  • Odpovědět Míša 5.2.2017 at 17:09

    Musím Vám Markét potvrdit, že jakmile jednou okusíte sbírat umění, je to drogová záležitost. Osobně jsem tomu propadla, tak před rokem a od té doby stále nakupuji, vyhledávám, dražím….jsem naprosto nadšená a okouzlená. Úplně jsem propadla kouzlu obrazových stěn, jednu se nyní snažím „vytvořit“. Už mi na ni visí 15 obrazů. Umění, sbírat umění ZDAR 🙂

  • Odpovědět Ivana 6.2.2017 at 13:43

    Vybrala jste si krásné věci a těším se až to uvidím taky na fotkách, já miluji obrázky a už jich doma mám spousty, pravda je že některé se časem omrzí a pak zase vidím nové a nemám už na ně místo, takže když to jde, tak vyměňuji, ale mám i své oblíbené, které bych nedala ani za nic, navíc většinou je mám spojené s různými vzpomínkami. A ano je to droga, ikdyž nenakupuji pořád koukám na aukru co nového by se tam dalo sehnat. Mějte se hezký, zdravím Ivana

    • Odpovědět TAMARKI 13.2.2017 at 14:17

      Ivano, taky mám ráda změnu a máte pravdu, že některé obrázky se okoukají. Myslím si ale, že větší obraz, do kterého člověk už zainvestuje, se vybírá s rozvahou a tak je možné ho mít na stálo. A když se přeci jen okouká, děti ho do výbavy pak určitě ocení. Taky stále okukuju na Aukru, ale spíš drobnější rámečky na obrázky, které už doma mám. Droga, že? Ale blahodárná. 🙂

  • Odpovědět Lucie 8.2.2017 at 8:38

    Moc zdravím Marki, je to krásné a můžu říci, že návykové. Já sama mám pár krásných úlovků..některé přímo od přátel a spolužáků, studovala jsem UMPRUMku v UH na grafickém designu, ale nakonec jsem nějak skončila po školách u „učitelování“ a vedení svých vlastních výtvarek a kurzů. Sama mám na své tvoření málo času: a to jsem na mateřské a myslím, že s dalším přírustkem teď v březnu to nebude jiné 🙂 Ale tvořit na stěnách skutečnou malou galerii je skvělá věc.. Já si jí vysnila už při koupi našeho bytu do chodby, druhou u sedačky a zároveň mi vlastně obrázky volně putují po celém bytě. Mám obrazy takřka všude, na kuchyňské lince, v koupelně.. dokonce i pár skic skončilo na wc 😀 Moc ti fandím, aby jsi v tom pokračovala a sbírat práce ze škol je dobrá cesta. Mají tam opravdové poklady od dnes uznávaných a skvělých výtvarníků. (..a pak možná někde v archivu i ještě moje…) Těším se na další článek o tvé rostoucí sbírce a čekám foto obrazů a stěn na tvém blogu. A mimo téma: Držíš mi ještě ten polštářek Háčka z kolekce FLOW? Ráda si ho už objednám, pokud je. Pěkný den, Lu

    • Odpovědět TAMARKI 13.2.2017 at 15:02

      Luci, jejda, no tak to není náhoda, že jsem tam Tvoje jméno někde zaregistrovala. Aaaach, tak to Ti ze srdce závidím, že jsi tam studovala. A že máš obrázky všude? Já se k tomu pomalu taky dopracovávám. 😀 Polštářky budou, už šiju další. A co za kurzy vedeš, Luci? Jej, to musí být krásná práce..

      • Odpovědět Lucie 14.2.2017 at 14:53

        Marki, no snad to nebyla žádná hrůza, co jsi postřehla. Já vlastně s těmi kurzy začínala při škole a tehdy hlavně pro děti, ale časem se to nějak vyvíjelo (i já).. a teď vedu i při jednom rošťákovi doma a druhém v břiše kurzy kresby hlavně pro dospělé a sem tam se mi mihnou v lekcích studenti, nebo připravuji na talentovky. Krásná práce to tedy je… Je to spíše volnéjší tvoření v mé kreslírně, snažím se ke každému hodně individuálně přistupovat a každý si většinou po cca dvou letech „tu“ svou milovanou techniku našel a té se společně věnujeme a snažím se jim něco předat. Nejvíce malujem akryl. a olej. barvami, pastelem. Pak je tam tradiční kresba, kde se člověk snaží předat základy a občas i nějaká ta grafika (většinou linoryty). Hrozně mě těší ta zpětná vazba a celkově komunikace s lidmi, vzájemné poznávání.. Momentálně mi třeba „celý“ středeční kurz maluje výhradně olejem..a začínají si užívat vůni barev jako já. A mám i členy kurzu, kteří jsou se mnou už 10 let, což mě dojímá nejvíc. Od března mě čeká kvůli přírrůstku pauza až do září, než zase otevřu kreslírnu, tak se mi bude asi dost stýskat 🙂 Polštářky určitě domluvíme..

        • Odpovědět Lucie 14.2.2017 at 14:55

          A věř mi, Marki, toto je první blog, kde takto „spamuji“ a tolik moc píši, snad tě to neděsí. Obvykle jen čtu a hledám diy inspiraci 🙂

          • TAMARKI 15.2.2017 at 15:10

            Luci, naopak. Fakt mám dost radost, když někdo zanechá pár slov. Vidím sice, kolik za den přišlo lidí na blog, ale když se pod článkem objeví jména, jakoby jste se z těch stínů zhmotnili. A ke jménům se mi mluví (píše) snadněji. A ke konkrétním jménům ještě snadněji. 🙂

  • Odpovědět Tereza Kosmakova 10.2.2017 at 8:10

    Moc pěkné. Na mě sice docela moderna, ale i tu už dávám a nosím dom. Ja sbírám regionální malíře a dílka 19.st – polovina 20.st. Nejraději krajinky a toužím po plachetnici.
    Vášni zdar a hodně úlovků.

    • Odpovědět TAMARKI 13.2.2017 at 14:22

      Terko, já mám krajinky v každém okně a na obrázku je nemusím. Ať k Tobě nějaká podařená plachetnice dopluje brzy. 🙂

    Komentujte článek