Dětí kamarádek kolem mě přibývá. I jim Ježíšek musí něco naježit od tetky tvořilky. Takže když už jsem byla v tom vyšívání, vystřihla jsem si levandulového plyšáka, který před spaním provoní jednu dětskou postýlku.
Nové podlahy v jídelně a obýváku se p-o-m-a-l-u blíží snad ke zdárnému konci. V mezičase vyrábím vybavení. V pátek jsem si odskočila do Prahy na Designblok, ze kterého mě předčasně vyhnala střevní chřipka, kterou jsem prodělala jako poslední z rodiny. Pozítří podám fotoreportáž. Z Designbloku, samozřejmě.
Sedím u holostolu v prázdném prvním patře našeho domu, kde každý zvuk rezonuje. Pod nohama mi zraje beton, jehož hodnota vlhkosti nás dělí od pokládky naší vysněné parketové podlahy. Mezi tou vší rekonstrukcí si utíkám do garáže, která občas supluje dílnu a k šicímu stroji a makám na vybavení naší nové jídelny a obýváku.
Téma DIY sedacího vaku „za hubičku“ tu už bylo, vím. Jenže s rekonstrukcí obývacího pokoje a jeho následného vybavení jsem přemýšlela, na čem budou sedět děti u ranních víkendových pohádek. A dětské sedací pytle jsou celkem prostorově úsporné (na rozdíl od křesel), mobilní, parádní na blbnutí a prcci v nich samo i rádi sedí.
Sam se po narození začal znova seznamovat s vodou od šestého týdne jeho věku. Chodila jsem s ním do vaničkování v Kenny, pokračovali jsme dalšími kurzy a minulý rok už navštěvoval regulérní přípravku na plavečáku. Od září s MŠ ve třídě předškoláků navštěvují plavecký kurz a začínáme s kurzem plavání „na vážno“. Na jeho plavecké propriety jsem se mu rozhodla ušít batoh – jako překvapení.