Čím jsem starší, tím víc slyším nejen na to, za jakých podmínek a kde oblečení vzniklo, ale i na kvalitu materiálů. Levné občas bohužel znamená, že se šetřilo buď na materiálu nebo za ušití někdo nedostal dobře zaplaceno. Toto pravidlo ale neplatí, pokud zamíříte třeba do sekáče, kde si ulovíte kvalitní kousky v řádu desetikorun, a pak už jen záleží na vaší fantazii a zručnosti. Necháte tak vzniknout kvalitní a nadčasový kousek do vašeho šatníku.
Jestli jste pravidelnými čtenáři mého blogu, víte, že doma dotahuju postupně naši ložnici k vysněnému útulnému místu ke spánku.
Přesto, že chybí ještě nějaké drobnosti, které mi stále leží v hlavě a čekájí, až si urvou trochu místa v mém volném čase, to zásadní už hotové je. Takže vám to teď naservíruju „odpodlahy“. A to doslova.
Je to už zase nějaký ten pátek, co jsem mezi jinými propadla weavingu, neboli tkaní. Takový malý tkaný kobereček na stěně totiž umí nadělat spoustu parády a vpustit útulno do bytu. Já na něj navíc použila zbytky vln. Zdědila jsem je po babičce, která se mi ve vzpomínkách stále vrací ve vlastnoručně pleteném svetříku.