Seriál ZAHRADNÍ MODŘÍNOVÁ TERASA: vymezení záhonů, první osazování

Od léta nabraly naše dny takovou rychlost, že mi z toho jde hlava kolem. I přes všechen šrumec, ve kterém se teď snažím zorientovat, a za který si samozřejmě můžu sama, páč si nakládám dobrovolně, máme velkou radost z hotového.

Záhony kolem terasy a celkově zeleň není ve stavu, v jakém jsem si plánovala, ale základ je položený.  Pro zvědavce jsem načmárala půdorysný nákres, ve kterém je vidět tvar okrasných záhonů s trvalkami, s keříky a stromy. Nákres je jen ilustrační, shodu měřítka s realitou nehledejte. Je to od oka pro celkovou představu, jak jsem si to namudrovala.

Rozhodně si netroufám dávat vám někomu rady co kam nasadit, protože už během léta se ukázalo, že některé umístění trvalek v širších záhonech nebylo správné. Některé potvůrky nedorostly do deklarované výšky, některé přerostly výšku deklarovanou, takže jsem na podzim šibovala. V širokém záhonu mi šlo o to, aby rostliny dělaly jakousi kaskádu. Spousta rostlin sázená v pozdním létě nestihla pořádně propuknout a tak se už těším na jaro, jak se rostliny rozrostou, zahustí, propojí a udělají příjemná zákoutí.

Než jsem si celý koncept namyslela, vykupovala jsem pravidelně různé tištěné časopisy o zahradničení. Ale nikde jsem nenašla žádnou inspiraci s nákresem rozmístění, co kam, jak daleko od sebe a na jakou světovou stranu nasadit. Naše umístění záhonů je opět motivováno mým pouhým nacítěním a slabost pro geometrickou estetiku. Chtěla jsem od zeleně, aby se táhla v podstatě kolem celé terasy a vytvořila trochu intimní pocit. Dalším důvodem pro vytvoření záhonů kolem terasy bylo částečné zakrytí jejích boků, které jsme se na radu mistrů dřeva rozhodli nezakrývat. To aby pod terasou proudil vzduch a dřevo nehnilo. A třetím důvodem byl částečný stín. Úkryt před celodenním výpekem. Chci mít při procházení se po terase pocit trochu jako v malé divočině a při venkovním posezení mít výhled na decentně kvetoucí trvalky. Poslouchat šumění travin a bzučení včel, pro které při našem obědě bude i tak větší lákadlo mlsání na kvetoucím psím víně hned vedle stolu (ověřeno).

Výběr druhů zeleně

Od zahradních architektů z ateliéru Flera mi chodí na email newsletter. Jejich openrate u mně odpovídá množství mého volného času, ale nedávno jsem na jeden zrovna klikla a narazila na krásnou myšlenku aplikovanou do zahradní architektury a ta zněla: v jednoduchosti je klid.

Možná jsem to podvědomě ctila při letním nákupu zeleně. Vyhýbala jsem se keřům, trvalkám, okrasným travinám a stromům s barevným listem a všem panašovaným druhům. Sahala jsem po druzích v zelených tónech, ale různé struktury. Kvetoucí trvalky v barvě bílé, vyjímku jsem byla ochotná udělat snad jen s levandulí. Tvrději vypadající trvalky jsem namíchala s něžnými druhy okrasných travin.

Jak je na rychlonákresu k přečtení, ze stromů jsme vybrali zlatý akát, který je podstatnou část roku svěže zelený a ani na podzim nečervená. Dalším volba padla na zakrslejší formu platanu Alpens Globe, topolovitě rostoucí habr (teď si nevzpomenu na přesnou odrůdu), buk lesní Dawick Gold, zatím pidi keříček ruje vlasaté Golden Spirit a velkou radost máme ze čtyřmetrového jerlínu. Ještě svída Aurea trochu odcloní posezení od přímého pohledu sousedů do talíře. Možná jsem trochu šlápla vedle při jarním neuváženém nákupu většího cedru (ještě před nápadem s terasou), ale do rohového zánonu k zídce, do kterého by se jiný strom těžko vlezl, jevil se cedr nakoupený bez konceptu (jo, tenhle druh zkušenosti byl taky potřeba) dobrým figurantem. Jak poroste, bude částečně vidět z okna kuchyně a bezvadně vyplní holý zídkovitý roh terasy. Ale to ještě chvíli potrvá. Roste pomalu.

Teď na podzim jsem vysadila do rohu s loukou tzv. DIY vícekmennou břízu. Za opravdový vícekmen chtěli majlant, tak jsem sesadila tři malé břízky úplně k sobě. Až vyrostou, bude pod nimi lavička s výhledem na okrasnou zahradu u domu.

Do travnaté plochy jsem ještě zasadila vícekmenný muchovník, starou ošklivou zídku mimo nákres jsem před třemi lety osadila kiwi. Za minulý rok dost poskočilo, příští rok už to bude liána a možná už i zarodí. Moje rodiče z toho svého každoročně sklidí hromadu malých, božsky chutnajících plodů. Už se těším.

Vzrostlé túje šly, nasadila jsem habry a zasela louku

Kolem plotu, který vy na žádném záběru zatím neuvidíte (zase až na jaře), byla dlouhatánská řada pěkně zelených a krásných tújek  (řekl by kdejaký český zahrádkář) koupených se zahradou.

Na jaře se o ně podělilo pár zájemců, zbytek  Zdenda nemilosrdně vykopal společně s cypřišky. Na jejich místo přišla řada habrů a travin. Na části velké travnaté plochy v protějším rohu zahrady od terasy dostala příležitost moje vysněná louka. (ta je v části zahrady, která se už na nákres nevlezla, stejně jako výsadba na co nahradila túje. Zatím deset čtverečních metrů jsem vymezila tzv. neviditelným obrubníkem, vykopala travní drny, hlinu zbavila každičkého kořínku a nasypala směs semen lučního kvítí. Zalévala a občas vytrhla útočící plevílek. Za měsíc bum, kvetoucí louka. Asi by byla hustější, kdybych semena víc posypala hlínou, než jen to moje pocukrování za tmy. Ptáci tam měli celý měsíc takovou hodovačku, že jsem ani nedoufala. Na přesný název semen se mě neptejte, nevzpomenu si. Byl to ale produkt s německým názvem a skládal se asi ze dvaceti druhů bez trav.

Na Instagramu to celé omrkněte

Slibovaná videa do stories na mém Instagramu jsem stihla až ve chvíli, kdy půlka zeleně opadala, odkvetla a uložila se ke spánku. Nevadí. Mrkněte i tak. Nevím, jak se těm vystaveným storískům v hlavičce profilu říká, ale tam to najdete.

Venkovní vysavač listí

Zdenda neodolal nutkání k nákupu vcelku levného vysavače listí (v řádech pár stovek) z Lidlu. Je to obr, ve Stories z něj budete mít zážitek i poslechový. 😀 Velký tah nemá, ale vysává. Pěkně rozdrtí listí do sběrného vaku. Uvidíme, jak dlouho vydrží a taky jak dlouho vydrží Zdenda se zájmem o něj.  Že, Zdeni? Já vím, na listí nemáme čas…

Přemýšlím, co jsem vám před uložením zahrady ke spánku ještě chtěla sdělit. Jo, vymezení všech záhonů..

Skryté obrubníky

Kdybych nehleděla na kačku, vymezovala bych záhony skrytými ocelovými pásy. Ale protože byl rozpočet přiškrcený, objednala jsem online skryté obrubníky z recyklovaného plastu. A měla jsem štěstí, byly geniální. Ten eshop už sice nepremáva, ale byly od výrobce Dastech „neviditelný obrubník“. Měli jsme obrovskou spotřebu, tak jsem pak doobjednávala od jiného výrobce a ty už stály za draka.

Neviditelné obrubníky jsem volila, že jsem se nemohla smířit s představou nějakých viditelných. Ten přechod trávníku v záhon bez viditelné oddělovací masy nějakého materiálu mě baví. Asi bude plevel snadněji přelézat do záhonů kolem okrajů, ale to asi přežiju.

Postupné zatravňování

Abych se při sypání travního semene vyvarovala nechtěně spadených semen i do záhonů oddělených neviditelnými obrubníky, vymyslela jsem si takovou vychytávku. Ještě nepoužitými plastovými obrubníky jsem si zakryla okraje záhonů. Semena napadaná na něj jsem pak jen sesypala na zatravňovaná místa. Na fotce můžete tak vidět obrubníky, které níže v článku vychválím.

Netkaná textilie versus žádná textilie

Teď mě bude Ferdinand kamenovat, ale s takovým množstvím záhonů a při jejich letním zakládání jsem jinak nemohla. Rostlinky byly malinké jako když do kaluže plivne a do podzimu by tu byla plevelová džungle. Dali jsme tenkej textil a sypalo se množství pěkné přírodní nebarvené jemné kůry. Jak záhony opanují trvalky, jejich odstranění se asi bránit nebudu. Kór když chci záhony časem doplnit o stěhovavé samovysemenivé (existuje takové slovo?) letničky..

Kotvení pro stínící plachtu

Betonovali jsme kotvící patku pro modřínové trámy na upnutí stínící plachty. Už si vzpomínám, ty byly taky důvodem umístění záhonů kolem terasy. To aby kotvení s trámy zbytečně nestrašili na pochozích zatravněných plochách. Kopli jsme je teda do záhonu. Jako bednění pro betonování patek jsem navrhla použít jakési komínové šamotové kruhy pořízené ve stavebninách. Vždycky tři kusy na sobě daly dohromady 60 cm na výšku. Teda spíš hloubku, protože přišly do země. Na fotce je v patce přišroubovaná tenoučká pomocná laťka pro odladění náklonu.

Mnou ušitá stínící plachta ze stanovky gramáže 500g/m2 s hydrofobní a fungicidní úpravou už čeká na svoji jarní instalaci. Na jaře napíšu podrobně, jak jsem ušila.

Betonové nášlapy

Lámala jsem si hlavu nad tím, čím vytvořit vkusnou „cestičku“ skrz  zahradu od terasy, abychom se dostali suchou nohou až ke kompostéru. Líbil by se mlatový chodníček, ale další výdaje nepřicházely v úvahu. Použila jsem proto rozebranou původní betonovou dlažbu. Je tvořena několika různými velikostmi čtverců a obdélníků. Ty jsem kladla nikoliv jako spojený chodníček, ale jako jednotlivé nášlapy v rovině se zemí. Čili jsem je zapustila, podklad pod nimi je pískový. Stihly pěkně obrůst čerstvě zasetou trávou a na tu improvizaci to dopadlo pěkně, myslím. Rozestupy mezi jednotlivými nášlapy jsou zhruba 10 cm.

Nátěr modřínové terasy

Já vím, psala jsem, že nebudeme natírat, ale byli jsme na návštěvě u mistra dřeva Miloše Fekara a ten radil aspoň jednou za čas ošetřit olejem.  A začít s tím ideálně hned. Dal nějaké tipy na druh oleje, tak asi vyběhnu ještě do zimy se štětcem, stejně nemám do čeho píchnout, že jo.

Venku začínají rána romantickou jinovatkovou přikrývkou a s ní tento seriál odkládám do pomyslného šuplíku, který zase otevřu brzy z jara a zasypu vás euforkou.

Prosím, neberte tato má moudra jako odbornou radu. Jde spíš o zkušenosti, pokus – omyl okořeněný trochou selského rozumu a nějakými načtenými radami u odborníků. Snad mě tady nezašlapou do země zase nějací ortodoxní zahradníci. Za věcné postřehy ale dopředu srdečně děkuji, budou se hodit.

Co se na blogu bude dít dál?

Taaak a to je pecka. Zítra tady opět strartuje oblíbený předadventní kalendář TAMARKI. Každý den v okénku jedna z báječných českých značek, každý den soutěže. Soutěžení odstartuju já ve čtvrtek a hádejte čím? Tak schválně..