Seriál rekonstrukce obýváku a jídelny: část I.

Tak a je to tady. Se svým milovaným fotoaparátem nesměle scházím do prostředního patra našeho domu. Tam to zatím neznáte. S bázní, ale přeci vás nechám lehce nakouknout na místo, které je ve špatném stavu. Kvůli čekání na podlahu totiž čekala i výmalba, drobnější stavební úpravy a nábytek. Důležitá zpráva je, že se bude rekonstruovat. Od podlahy. Tak tedy vstupte.

Vlastně jsem neměla vůbec v plánu vás obrazově pozvat do těchto míst před rekonstrukcí. Po zjištění, co všechno ale budeme muset v rámci pořízení dřevěných podlah absolvovat, jsem si řekla, že by byla věčná škoda vás nezasvětit. Já sama jsem ve virtuálních vodách lovila po informacích. Marně. A tak co jsem nenašla jinde, vám sepíšu já. Den po dni, zdokumentovaný každý krok odborníků na podlahy. Zkušenosti, návody, doporučení.

V domě bydlíme od srpna 7 let. Stále po krůčcích přetváříme útroby té krásné skořápky k obrazu svému. Oprava střídá opravu, jen na tak obrovské ploše, s tak velkými potřebami je to znát pomalu. Naspořili jsme do prasátka a vrháme se na tu nejvytouženější část: obývák s jídelnou.

Původní stav

Obě místnosti se rozkládají na celkem velkorysé ploše. Dohromady mají totiž skoro 5o m2. Původně mezi nimi byly obrovské posuvné dveře v žalostném stavu. Ty jsme vybourali s představou, že se jen zrenovují a dají nazpět. Ale propojením celého prostoru jsme byli tak uhranutí, že dveře putovaly na Aukro.

Tak. Máme krásný prosvětlený prostor. Jídelna celé ty roky čeká na podlahu, protože pod „zděděným“ zátěžovým kobercem se schovává beton v rozdroleném stavu. Postrach podlahářů. Vedle v obýváku jsou původní parkety. Protože ještě nebyly broušené, renovovat by se daly. JENŽE to by nesměly být všechny uvolněné, navíc v kombinaci s asfaltovou formou lepení. A s tím už se prý dneska nikdo drbat nebude (pardón). Mně to přijde plýtvání krásným materiálem, ale já bohužel nemám žádnou frézu, kterou bych si mohla odvařit obrušováním asfaltu z parket.

Máme za sebou i bourání nepoužívaných dvěří ze studené chodby a nějaké zednické šolichy. Čeká nás strhávání naší vesele psychedelické tapety, kterou před šesti lety Gyd vybral dobře. Posloužila, mě bavila a jde se dál.

Pryč přijde samozřejmě i chlupatý měkoučký koberec, protože děti už podlahu břichem a koleny nepucují.

Termín destrukce a následné výroby podlah je na světě.

Parta lidí, co snad vědí, co dělají, k nám vtrhne 19. září. Čeká nás s prckama měsíční improvizace na staveništi. Tedy měsíc, když všechno pošlape jako hodinky, počasí bude přát a tým odborníků nepřekvapí špatné plánování prací na jiných projektech. Známe to. Jsem v klidu. Všechno půjde hladce a zmíněný tým, který u nás bude pracovat, bude určitě příjemný jak v komunikaci, tak na pohled a budou stylově pracovně oblečení v montérkách na míru třeba od Engelbert Strauss. Já jim budu vařit kávu a oni občas zalaškují s mými dětmi… Představuju si je nějak takto:

Postup prací bude prý následovný:

OBÝVÁK:

1. vytrhání původních parket
2. obroušení betonu od asfaltu
3. betonování (kvůli dorovnání velkého rozdílu výšek podlah v obývacím pokoji a jídelně)

JÍDELNA:

1. vystěrkování popraskaného a vydroleného betonu

SOUBĚŽNĚ OBA POKOJE:

1. hloubková penetrace
2. vylévání nivelace
3. lepení parket
4. olejování

A po pokládce podlah? Pak začne ta pravá zabáva. Vybavování, rozestavění nábytku, dekorování, DIY projekty. Budu ve svém živlu. Konečně jsem se stylově našla a cítím se jako ryba ve vodě.

Tapety jsou v kurzu, ale chci je?

V severských zemích jsou velmi oblíbené. Oni teda skandinávci mají trochu lepší radary na to, co je stylové a co je kýč. Do krásných designérských vzorů se u nich nemusíte proklikat přes plejádu fototapet s Marilyn Monroe, zvětšeninami romantických snímků z dovolené u moře, londýnských telefonních budek nebo nočních mrakodrapových metropolí. U nich bych si vybrala, ale na českých eshopech?

Bojím se, že mě tapeta brzy omrzí, ale třeba u Pixers.cz jsem našla i pár takových, které si kdekoliv doma na delší dobu představit umím.

Poslední dobou mě dost baví světlé interiéry s neonovými a pastelovými barvami.

 

Něžná skandi-zvířena do dětského pokojíčku.

Nebo listová zeleň. Nejlépe akvarelovou technikou.

 

Monstera je skoro tak dobrá, jako tyhle kaktusy.

Nejvíc mě ale baví akvarelový abstrakce, který bych se nebála dát kamkoliv.

Konkrétně z této jsem teda naprosto odvařená.

Tak jsem si zafantazírovala a zbytek si nechám až na moment, kdy budu stát na hotové podlaze mezi sněhově bílými zdmi.

Zase netrpělivě nakupuju zeleň

Minulý týden jsem ale neodolala asi třistapadesáté rostlině v místním květinářství (šak jsem taky tento týden při přesazování pěkně nadávala). A to velké exotické kapradině s šedavým povlakem s názvem Phlebodium Blue Star. Je opravdu velikánská a zatím má husto-hustě listů. Píchla jsem ji do mého DIY betonového květináče a už se nemůžu dočkat, až jí najdu místo v novém obýváku. Snad bude ještě mezi námi, až načisto umyju parkety.

A co všechno přijde na místo, o kterém zatím jen sním?

Makám na novém polstrování stylového houpacího křesla, které jsem ulovila na Aukru. Budu šít dětský sedací vak, vyrábět taburet z darovaných ušlechtilých surovin z milovaného TON-u a z kůže. Vymyšlený mám stojan na betonový květináč, budu plést závěs na převislou květinu. Každou chvíli mi dorazí domů železný základ na betonový (nebo mramorový – ještě nevím) konferenční stolek, těším se na potisk nových polštářků a popíšu vám, jak jsem před léty opolstrovala naši sedací soupravu. Nemůžu se dočkat, až si zavěsím své houpací hnízdo, plácnu s sebou do něj a podělím se s vámi o návody na výrobu všeho, co jsem slíbila sobě i vám. Protože

TVOŘÍM = ŽIJU.

To si prostě neodpářu a jiná už nebudu.