Kam se jen na internetu vrtnu, všude velikonoční výzdoba. Jsem pozadu. Ještě jsem nesmyla z oken nastříkaný sníh ze spreje a všem ostaním už kvetou na stole cibuloviny a visí kraslice. Ještě, že mi už rok ležela doma vytisklá šablona na skládaného 3D velikonočního zajíce. Tím bych svou letošní velikonoční přípravu odstartovala.
Před Vánocemi jsem vám popisovala výrobu hřejícího polštářku ze zrní a starého svetru. Bez něj bych asi zimu doma nepřežila. Je to můj každodenní mazel, na kterého je co do zahřátí spoleh. Jenže se tu objevili zlodějíčci, se kterými jsem se o teplý polštářek přetahovala. A tak nezbylo, než vyslyšet prosby mých dětí, abych jim ušila jejich vlastní. Pojala jsem to samozřejmě hravě.
Ložnice a dětský pokojíček byly mým tématem po celý minulý rok, kdy jsem jejich radikální přeměnu začala. Už to pomalu dotahuju. Všechny části ložnice jsou věcí promyšlenou, než-li spontánními a neřízenými nápady. O místnosti přemýšlím jako o celku. Zbývá jen pár věcí, abych vám mohla podat kompletní reportáž. Dnes jde konkrétně o noční stolek.
Tuhle jsem narazila na stránky fotografky, grafické designérky a šperkařky Vanessy Quijano. Její jemné fotky, grafiky a vtipné typografické tisky, které přenáší na různé produkty jako polštáře, koberce, tašky a jiné, jsou ukázkou vybraného vkusu. Ve svém e-shopu, kromě již zmíněných bytových doplňků, nabízí také autorské šperky. Na blogu pak informuje o novinkách a své práci.
Dnes jeden superkrátký post. Má letošní posedlost geometrií graduje. V noci jsem sem si zavystřihovala, polepila, zanavlékala a ejhle, na světě jsou krásné papírové ozdoby k zavěšení, v ještě krásnějších tlumených pastelových barvách. Já je použila jako součást vánoční výzdoby, umím si je však představit i zavěšené nad dětskou postýlkou, kdybych nějaké to malé děťátko ještě měla (kvůli tomu se ale do třetího potomka pouštět nebudeme). Na nějaké oslavě by jim to ve formě girlandy taky určitě slušelo, co říkáte?
Nestačím se divit, kolik lídí kolem mě nemá rádo Vánoce. Někoho irituje komerční masírka od října všude kolem, někoho zase otravuje vymýšlet dárky pro blízké. A někdo má celé to vánoční pachtění za zbytečné. Chápu, že ve chvíli, kdy vaši příbuzní už mají všechno, co potřebují, je těžké najít něco, čím je obdarovat. Ale milé a funkční dárky přeci nemůžou nikoho zklamat. Zvlášť, když je na nich vidět, že jste si s nimi dali práci. Vždycky se dá něco najít, v dnešní době máme k dispozici internet se záplavou inspirace. Anebo se jen stačí dívat kolem a přes rok naslouchat svým blízkým. Třeba zachytíte malou zmínku o nějakém přání. Já si takové věci si v průběhu roku někam značím, abych na ně do Vánoc nezapomněla.
S adventním kalendářem mám vlastně premiéru. Od konce dětství jej není zapotřebí. Jako dospělý cítíte ten tlak na blížící se Vánoce a nutnost nakoupit, vysmejčit, upéct a nazdobit už tak dost, natož si kalendářem ještě připomínat, jak málo mi na to zbývá času. U dětí jde o potřebu diametrálně jinou. Ti totiž počet dní, za který naše obýváky zaplaví hora hraček – potřebují znát naprosto přesně. A to od věku, kdy pochopí, že čas se dělí na dny a ty běží po sobě, jeden za druhým, každému stejně rychle. Můj páreček dětí právě do tohoto věku dorostl.