Starý nábytek nebo oblečení nemusí jít do odpadu. Při troše šikovnosti z nich dokážete vyrobit originální a užitečné věci.
Podívejte se, jak recykluji staré oblečení nebo nábytek v tomto přehledu. Buďte tvůrčí a vdechněte věcem nový život.
Zahradu máme, skromné posezení jakbysmet. Ale pořád jsem si tak snila o takovém tom svém zavěšeném houpacím sezení. Léto za létem bádám po něčem, v čem by se mi opravdu pohodlně seďo-leželo a co by mě vizuálně nepobuřovalo. Že si to nakonec vyrobím sama, bylo už minulý rok jasné, ale teprve letos jsem se dokopala.
Léto je v plném proudu. Jsme s dětma furt někde v terénu na vzduchu. Nestíhám zahrádku, přes okna už není vidět, protože na jarní mytí zatím nezbyl čas. Naše pokojové květiny letos asi budou muset paběrkovat v loňské hlíně. Běhám si kolem slibovaného autorského povlečení a snažím se nezanedbávat blog. V pondělních výtvarných kurzech taky nemám za letošek zase tolik „áček“, jak jsem se bála a jak jsem si na začátku školního roku slibovala.
Jestli jste pravidelnými čtenáři mého blogu, víte, že doma dotahuju postupně naši ložnici k vysněnému útulnému místu ke spánku.
Přesto, že chybí ještě nějaké drobnosti, které mi stále leží v hlavě a čekájí, až si urvou trochu místa v mém volném čase, to zásadní už hotové je. Takže vám to teď naservíruju „odpodlahy“. A to doslova.
Pokojových květin, kaktusů a sukulentů nám v bytě geometrickou řadou přibývá. Nejen proto, že teď vcelku často propadám jejich impulsivnímu nakupování (láska na první pohled s každým druhým kaktusem), ale samozřejmě a hlavně proto, že pomalu rekonstruuju v našem domě jeden pokoj za druhým. A nedílnou součástí útulného pokoje jsou prostě rostliny, to je jasné.
S Elenčiným třetím rokem už jsem tak trochu nedočkavě očekávala, kdy si přestane ke každé příležitosti přát nové autíčko. Přerod v malou fintilku na sebe nenechal čekat. A já jsem ráda, že jsem jí k narozeninám mohla rozsvítit očka krabicí plnou princeznovských a vílích převleků, které jsem přešila z úlovků po sekáčích.
