zahrada

Bilancování, malá novoroční předsevzetí a poděkování

21.1.2020

Před svátky jsem si předsevzala, že si je letos užiju a po těch po všech stránkách vyčerpávajících posledních třech měsících si dopřeju čas na příjemnou přípravu a zbrchání se do Štědrého dne.

To se povedlo jen s třídenním zpožděním oproti plánu, takže jsem ateliér uklidila a zamkla už ve čtvrtek devatenáctého.

Začátkem listopadu po dlouhé nemoci zemřel děda. Do toho jsem v ateliéru uspořádala pár workshopů, s vlastní expozicí křesel CHILLO absolvovala několikadenní ostravský festival oslavující interiérový design MEAT DESIGN. Spolu s třiadvaceti českými značkami jsme tady na blogu rozjeli krásný projekt už tradičního tzv. předadventního kalendáře. Do práce jsem chodila i o víkendech, všední dny zůstávala do večera. Obě děti si stihly pořádně zamarodit a ve finále nás vyšťavilo i opakované odvšivování všech čtyř hlav naší domácnosti. Předvánoční čas byl pestrý.

Přes všechen ten předvánoční neklid a shon jsem vděčná za období svátků, které bylo až neobvykle odpočinkové. Načerpala jsem síly. Blog jsem sice s vánoční tématikou ošidila a tvoření věnců, svícnů a zdobení jsem si tentokrát s dětmi syslila bez objektivu fotoaparátu, ale snad mi to odpustíte.

Vyřčenému slibu, že letos s dárkama začneme dřív, jsme s Gydem nedostáli. Naopak zůstalo všechno na poslední chvíli. Snad jediný dárek, který jsme pořizovali dětem už na podzim a instalovali v holomrazivém počasí, byl venkovní. Je zvláštní, jak se během jednoho roku moje pozornost přesunula do exteriéru našeho bydlení. Stará, zručným místňákem z trubek posvařovaná minihoupačka dosloužila. Houpání je větší zábava ve dvou, místo na zahradě máme, tak dostaly děti dvojhoupačku. Mimo sezónu se pořizuje jednak s úsporou a druhá příležitost na větší dary je u obou našich skřítků stejně zase zima. Houpačka je to dřevěná, fortelná. Nás s Gydem na nákupy a tahání se z kamenných obchodů moc neužije, nechali jsme si ji přivézt z eshopu.

Houpačku si museli samozřejmě hned vyzkoušet, ale jen symbolicky. Jak se oteplí, musí se její patky pro stabilitu ještě zabetonovat. To pak přinesu reportáž o dětech na oběžné dráze.

Ve dnech volna jsem měla čas zamyslet se nad tím, na čem chci letos zamakat. A je to především:

  • mít více trpělivosti s dětmi
  • více randit s Gydem
  • přečíst letos minimálně všechny knížky loni nakoupené (skromná jsem tedy nebyla)
  • stále snižovat ekologickou stopu naší celé rodiny
  • vrátit se k pravidelnému běhání
  • začít rehabilitovat se zády
  • zlepšit pitný režim
  • usínat v posteli a ne v obýváku
  • najít pozitivní vztah k pravidelnému marketingu
  • vyvinout další verzi křesla CHILLO
  • mít ráda sama sebe a přijmout se i s nedostatky (děkuju Evě z NILA store za připomenutí tohoto důležitého bodu)
  • nebazírovat na věcech a vztazích, ve kterých se necítím dobře

Všechno má svůj čas

V říjnu jsem k narozkám od tchýňky dostala poukázku na nákup v knihkupectví. Z nedostatku pozornosti si pěkně zrála připnutá magnetem na lednici, až uzrála v dychtivý nákup druhé knihy Ferdinanda Lefflera „Zelené pokoje“ těšně před Vánocemi, kdy jsem ji objevila. Kdysi jsem si brousila zoubek už na jeho první knížku o zahradách. Jsem ráda, že toto přání z nekonečně dlouhého seznamu věcí, které sice nepotřebuju, ale rozmarně po nich toužím, zapadlo tehdá prachem. Tým ateliéru Flera tentokrát pustil chlup v podobě návrhů skladby záhonů a názvů použitých stromů u některých realizací.

Obsah knihy Zelené pokoje

Kniha se skládá z pěti obsáhlejších kapitol: Motivace, Příběhy zahrad, Zelené pokoje, Koření a mnou kýženou Jak vytvořit trvalkový záhon.

V záři zahrad nafocených v knize se ty naše venkovské mohou na okamžik zdát směšné, ale je potřeba nepodlehnout náhlé vlně závisti a podívat se na to jinýma očima. Pokud nemáme ihned volný nějaký ten půlmilión, smiřme se s tím, že budovat budeme postupně a trochu s jinými materiály. Ale útulnou zahradu si  můžeme udělat i s rozpočtem daleko menším. Kniha mi dala konkrétnější představu jakou zahradu chci mít, co při snaze o ni zohlednit a částečně jak na to.

Tady malá ochutnávka.

Video ochutnávku můžete omrknout u mě ve Storiesku na IG.

Tip: podívejte se na moje květináče z pratelného papíru.

Přestože letošní jaro s sebou přinese spoustu práce na zahradě, bláznivě ho už teď v lednu vyhlížím z okna a jsem celá nedočkavá těch zablácených bot a promrzlých rukou z hlíny. Obleču si svůj  nesmrtelný oversize vlněný kabát s rybí kostí ze sekáče a budu nasávat jarní vzduch jako divá. Budu pozorovat děti, jak běhají po zahradě, jak si Gyd k práci otevře Cidre99 a spolu budeme hltat první teplejší paprsky slunce.

Děkuju

Pátým rokem zakouším s různou intenzitou blogerský život. Je závislá od míry chuti sdílení toho, co zažívám. Neumím blog oprostit od soukromí. Nechávám nahlédnout tváře známé i neznámé do naší ložnice i pocitů. Chybuju, učím se, vystupuju ze svojí ulity komfortní zóny, učíc se důstojně zpracovávat i kritiku. I školou se mi v tomto ohledu blog stal.

Děkuju, že se sem za námi vracíte, že občas napíšete a dáte o sobě z druhé strany monitoru vědět. Přeji vám v novém roce spoustu nových výzev, které vám radost přinesou a taky pevné zdraví. A těším se třeba na osobní setkání.

S pozdravem tak trochu i vaše Marki

Může se vám také líbit

1 komentář

  • Odpovědět iva baltaretu 21.1.2020 at 15:02

    Ahoj Marki, ať si vše do puntíku splníš 🙂 A knihu tedy musím mít také! Myslím na Tebe.

    Krásné dny, Iva

  • Komentujte článek