Je to něco málo přes rok, co se v obývacím pokoji sžíváme s nevymalovanou fajnovou omítkou na stěně vedle gauče. A asi bychom se s ní i ještě chvíli netrápili, kdybych se naopak už nemohla sžít s šeredně upatlanou výmalbou v jídelně a v kuchyni. Prostě jsme zahájili malovací akci a jedeme v přízemí pozvolna pokoj po pokoji.
Dopoledne v pracovní den někdy v polovině ledna zvoní telefon. Ohlásí se paní Křenová za Českou televizi. Prý jestli bych mohla přijet za šest dnů na Kavčí hory, chtěli by se mnou udělat živý rozhovor v pořadu Sama doma. Roztluče se mi srdce tak, že mám pocit, že to musí slyšet i ucho na druhém konci aparátu. Koktám, že si to potřebuju promyslet. Má volat znovu dnes večer nebo zítra ráno.
Já vím, čekáte na fotky z nové koupelny. Bude, všecko bude. Postupně a teď už v mnohem pomalejším tempu dotahujeme nedodělávky.
Vy, kdo nás máte v hledáčku i na Instagramu, sledujete od prvního kopnutí po Silvestru. Nevybrali jsme si ideální roční dobu na jeden z největších stavebních zásahů. Teda jinak. My jsme si vybrali ideální dobu, červenec roku předešlého. Jenže smluvní firma stihla po namlouvacích tanečcích těsně před nástupem zmizet z povrchu zemského. Takže do bourání koupelny, záchodu, horního náhradního záchodu a chodeb, včetně výměny všech interiérových dveří a zárubní jsme se pouštěli 3. ledna s partou náhradní. Měli jsme štěstí v neštěstí.
